Panoramatický dokument? Proč ne.

Většina fotografů zachycuje na panoramata především krajinu. Panoramatický snímek díky své jedinečné perspektivě umí podtrhnout dramatičnost situace. Proto se hodí i pro fotografickou reportáž nebo dokument. V článku se dozvíte řadu tipů a informací, které vám mohou pomoci při vlastní tvorbě. Autor vychází ze svých zkušeností s klasickým ruským panoramatickým přístrojem Horizont.

Pár triků

Vzhledem k širokému ohnisku a ještě širšímu úhlu záběru se lze po získání základních zkušenností snadno naučit fotografovat „od pasu“. Aparát necháme viset na krku, pravou rukou jej fixujeme a po nasměrování potřebným směrem exponujeme. I ti, co si budou zvědavě prohlížet ten divný předmět na vašem břiše, zůstanou přirození, neboť běžného laika vůbec nenapadne, že by odtud mohl právě v tento okamžik vyletět ptáček. Jistě, ztratíme možnost přesné kompozice, ale výhody takto získané jednoznačně převažují. Tím, že je aparát pevněji fixován, můžeme navíc použít i delších časů. Rozmazané osoby a předměty tak budou výsledkem přirozeného pohybu a nebudou působit rušivě jako výsledek chvění přístroje.

Díky pohyblivému objektivu lze docílit dalších zajímavých efektů. Při mírném sklonění objektivu k zemi se horizont zakulatí a připomíná pohled na Zemi z velké výšky. Při jeho zaklonění dojde k opačnému jevu a svislice se začnou přímo dramaticky kácet. Toho lze s úspěchem využít pro dotvoření vhodné emocionální atmosféry, kdy i zdánlivě nudný snímek může být poměrně dramatickou podívanou.

Další vlastností, s níž se u klasického aparátu nesetkáme, je zkracování a prodlužování rychle se pohybujících předmětů, které vzniká jako důsledek pohyblivého objektivu. Budeme-li chtít zachytit např. rychle jedoucí automobil či vlak, bude jeho velikost deformována podle toho, jakým směrem a jakou rychlostí se kolem nás pohybuje. Doslova nebetyčné možnosti přináší fotografování na výšku. Hlavní motiv před sebou snímáme vlastně běžnou „osmadvacítkou“, její výkyv však vykreslí také vše nad hlavami (případně pod nohama) fotografovaných.

Závěrem

Je toho jistě ještě mnoho, v čem je fotografování dokumentu na panoramatický formát specifické, ale věřím, že i výše uvedené může být dostatečným důvodem pro všechny nadšence, aby si tuto disciplínu vyzkoušeli. Pro ty, jež hledají nový pohled na svět, se může stát panoramatický dokument odpovídajícím způsobem vyjádření, a pro vyznavače stativu a krajinářské fotografie třeba jen objevením nových možností aparátu, jehož znají „jak vlastní boty“. Všem bez rozdílu však přeji trpělivost a hlavně dobré světlo!