Premiéra pod pódiem
Vyzkoušela jsem už téměř všechny fotografické žánry, ale focení koncertů jsem se dlouho vyhýbala. „To mě nemůže bavit a určitě mi to ani nepůjde“, říkala jsem si. Ale znáte to: Nikdy neříkej nikdy. Najednou stojím na koncertě s foťákem. A byla to bomba!
f /4, 1/160 sec, ISO 3600
Na koncert brněnské kapely Poletíme? do pražského Lucerna Music Baru jsem vyrazila letos v březnu se svým kamarádem Janem Urbánkem, který ten večer fotil na zakázku pro online magazín ireport.cz. S Honzou se známe z Večerní fotoškoly, resp. z rekvalifikační zkoušky z oboru Produktový a dokumentační fotograf, kterou jsme oba absolvovali u Fotoinstitut.cz. Zato tuhle kapelu jsem do té doby neznala ani za mák. Proto jsem byla trochu skeptická. Naštěstí pro mě ale nakonec zvítězila zvědavost a touha zkusit něco nového.
f /3,5, 1/125 sec, ISO 4000
Do klubu jsme dorazili s předstihem, abychom stihli zaujmout strategická místa pod podiem. Ještě před tím jsme ale rychle proběhli celý podnik a Honza mě upozornil na místa, odkud se dají pořídit zajímavé snímky. A protože do začátku vystoupení zbývalo ještě trochu času, dostala jsem i krátký briefing k vhodnému nastavení – například, že je dobré používat relativně krátké časy, protože hudebníci se pohybují dost rychle, a nastavit si automatické ISO (zastropované na nějakou bezpečnou hodnotu – já jsem dala 5000). U ostření jsem zase výjimečně použila kontinuální zaostřování s detekcí tváře, namísto ostření na jeden bod, které většinou používám.
f /4, 1/160 sec, ISO 5000
A čím jsem fotila? Rozhodla jsem se angažovat fotoaparát Nikon Z9, který má pouze elektronickou závěrku. Tento fotoaparát mám zatím jen krátce a rozhodla jsem se pro něj zejména proto, že vedle jídla (primárně zmrzliny) fotím také sport. Chtěla jsem tedy univerzální foťák s dostatečným rozlišením na produktovky a zároveň dost rychlý na sport. A protože jsem v souvislosti s ním zaznamenala diskuse ohledně „bandingu“, chtěla jsem ho prověřit v takto světelně náročných podmínkách. V praxi jsem na žádný problém nenarazila. Pruhy se neobjevily ani na jedné fotce.
f /4, 1/160 sec, ISO 5000
f /4, 1/160 sec, ISO 3600
Pro focení koncertů je vhodný objektiv s co nejlepší světelností. Já jsem si pro začátek v pohodě vystačila se svým objektivem Nikkor Z 24–70 mm f/4, ale pokud bych se rozhodla věnovat focení koncertů více, zvážila bych určitě investici do světelnějšího zoomového objektivu. Když jsem se v druhé polovině koncertu přesunula z místa pod podiem na přilehlé balkony a k baru, vyzkoušela jsem i Honzův Nikkor Z MC 105 mm f/2,8, který byl z hlediska světelnosti přeci jen vhodnější.
f /4,5, 1/125 sec, ISO 4000
f /4,5, 1/125 sec, ISO 1000
Focení koncertů chce ostré lokty. Nesmíte se ostýchat jít s lidmi do interakce. I když průbojnost nepatří zrovna do mé výbavy, z tohoto focení mám veskrze pozitivní dojmy. Lidé reagovali na fotoaparát vesměs přátelsky, spolupracovali, pouštěli mě k lepšímu výhledu a někteří mě i požádali, abych je vyfotila. Zkrátka atmosféra byla uvolněná, družná, přátelská. A v takové atmosféře se fotí dobře. Padají pak samy i zábrany spojené s focením cizích lidí.
f /4, 1/160 sec, ISO 5000
f /4, 1/160 sec, ISO 5000
Dvě fotky s totožným nastavením, focené ze stejného místa. Pouze bod zaostření z nich dělá dva rozdílné snímky, které vypovídají o jiných aspektech koncertu.
Tohle focení nebylo na zakázku, ale pro radost. A proto jsem focení svého prvního koncertu pojala jako reportáž. Zaměřila jsem se nejen na celkové pohledy na scénu a kapelu, ale i na publikum a detaily. U reportáže jsou totiž klíčové tváře a emoce. A o ty na koncertech nouze není. Zcela autentické, nearanžované, exaltované výrazy publika, které dávají tušit celkovou atmosféru. To je něco, co by Vašemu objektivu na koncertě nemělo utéct.
f /4, 1/160 sec, ISO 5000
f /4, 1/160 sec, ISO 5000
A co mě na focení koncertu bavilo nejvíce? Je toho spousta. Především ta energie společného sdílení, která Vás prostoupí, nabije a zahojí psychickou i fyzickou únavu a možná i určitou skepsi, se kterou jsem do toho šla. Odcházela jsem plná pozitivních dojmů, se širokým úsměvem a spoustou zajímavých snímků a zkušeností.
A pak ty barvy! Už ve svém prvním článku o noční matějské jsem zmiňovala, že miluju barvy a světýlka. A právě na koncertě se jich fotograf může naplno nasytit. Pro milovníky dynamické světelné scény je focení koncertu skutečně kreativní výzvou. Nasvětlení scény, barvy, intenzita i směr světla, to všechno se neustále mění. Světlo musíte pořád vyhledávat a sledovat jeho pohyb a intenzitu. Dopadající kužely nebo paprsky světla vyčarují v jedné sekundě nečekané a krásné efekty a vy musíte zmáčknout spoušť v ten správný moment, než se scéna promění. Právě u focení koncertu platí dvojnásob, že světlo je alfou a omegou fotografie.
f /4, 1/125 sec, ISO 4000
f /4,5, 1/125 sec, ISO 4000
Focení koncertu byl pro mě osvěžující a intenzivní zážitek, který mi zase o další kousek pootevřel oponu fotografického poznání. Tahle disciplína vyžaduje trochu odvahy a kuráže vrhnout se do náročnějších fotografických podmínek. Jsem moc ráda, že jsem v sobě objevila obojí a jsem odhodlaná si od zmrzliny na nějaký ten koncert občas odskočit. Jen tak, pro radost. Radost je totiž pro mě při focení hlavní. A při téhle zkušenosti se mi jí dostalo opravdu požehnaně.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruPřečetl jsem jedním dechem, díky za milý článeček.
"Přečetl jsem jedním dechem, díky za milý článeček...." - zobrazit celý komentář
A já moc děkuji za milá slova!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.