Test Minolta DiMAGE F300

Úvod

V dalším redakčním testu serveru FotoAparát.cz vás chci seznámit s novým pěti megapixelovým digitálním kompaktním aparátem Minolta DIMAGE F300, který je nástupcem starší 4 Mpix verze F100. Tento test lze vztáhnout k oběma přístrojům, neboť jsou kromě rozlišení čipu prakticky totožné. Další informace naleznete v krátké aktualitě věnované tomuto aparátu, která obsahuje také testovací fotografie v plném rozlišení (odkaz zde). Kompletní technická data naleznete v aplikaci FotoTechnika (odkaz zde), nejvýhodnější nabídky prodejců fototechniky jsou samozřejmě v nové aplikaci Porovnej Nabídky, odkaz zde.

Tělo – provedení a ovládání, LCD obrazovka

Tělo aparátu na první pohled zaujme velmi moderním a kompaktním designem. Povrch těla je tvořen tenkým, ale velmi pevným plechem, takže působí poměrně robustním dojmem. Kovový je také hlavní otočný ovládací volič, ochranné rámečky kolem objektivu a čočky průhledového hledáčku. Na zadní straně je okolí LCD obrazovky a křížového voliče opatřeno gumovou protiskluzovou vrstvou, která také částečně chrání tyto prvky před nárazem. Na boční straně těla jsou dvě výklopné krytky, pod které se vkládají baterie a paměťová karta. Tyto krytky jsou však již bohužel plastové a nejsou ani příliš masivní, takže kartu a baterie je nutno vkládat velmi opatrně.
Jak je patrné z obrázku o ergonomii přístroje se snad ani nedá příliš hovořit, protože tělo je prakticky jen pravidelný hladký kvádr. Držení trošku usnadňuje malý výstupek na čelní stěně a pogumování na zadní stěně. Díky tomuto nepříliš šťastnému provedení se aparát dost špatně drží. Abych se ujistil, že to není jen můj dojem, tak jsem aparát předložil ke zkoumání i své přítelkyni, která má oproti mě podstatně menší ruku a i její první reakce byla stejná – aparát se jí špatně držel a musela dávat velký pozor, aby jí nevyklouznul z prstů. Naštěstí je přístroj na straně držení opatřen praktickým poutkem, které se dá ovinout kolem zápěstí. Pro uživatele s větší rukou je situace ještě o něco komplikovanější, protože fotoaparát je opravdu velmi malý.
Na druhou stranu jsou ale všechny ovládací prvky velmi logicky rozmístěny a jsou dobře přístupné. Samotné ovládání aparátu je také natolik zjednodušené, že ho pochopí snad každý a to téměř okamžitě a jaksi samovolně a to i bez nahlížení do manuálu. Situaci jsem si opět ověřil na své přítelkyni, která je v oblasti fototechniky laikem. Přesto po několika minutách bez vysvětlování a manuálu ovládala všechny základní funkce (fotografování a základní nastavení, prohlížení a mazání snímků).
LCD obrazovka typu TFT na zadní straně aparátu má úhlopříčku 3,8 cm a celkový počet 110 000 bodů a zobrazované pole cca 100% fotografované scény. Zobrazení scény na obrazovce je natolik jasné a dobré, že klasický průhledový hledáček je u tohoto aparátu naprostou zbytečností. Při kompozici je daleko lepší a praktičtější použití obrazovky už jen kvůli 100% zobrazení snímané scény. I při prohlížení již nasnímaných obrázků je rozlišení dostatečné a pro kontrolu ostrosti snímku lze použít šesti násobný zoom, při kterém je již zcela zřetelné, zda je snímek zdařilý či nikoli.

Objektiv

Při hodnocení digitálních aparátů je dnes bohužel velmi obvyklé, že se přeceňuje rozlišení čipu a podceňuje kvalita použitého objektivu. To je velmi nesprávné, protože ani nejlepší čip není nic platný, pokud je použita špatná optika. A přitom je to právě objektiv, který má hlavní vliv na kvalitu snímku. Proto mu chci také věnovat pozornost, přestože se jedná “pouze“ o kompaktní aparát a přestože se dnes ve většině médií informace o objektivu u digitálních aparátů soustředí jen na ohniskovou vzdálenost a ostatní parametry jsou přehlíženy.
Minolta DIMAGE F300 je osazen velmi moderně pojatým a na kompaktní přístroj neobvykle kvalitním zoom objektivem GT o ohniskové vzdálenosti 7,8–23,4 mm, což odpovídá ekvivalentu 38–114 mm u objektivu použitého pro kinofilmový aparát. Světelnost je f 2,8 až 4,7. Minimální zaostřitelná vzdálenost je v makro režimu 14,5 cm (měřeno od přední čočky objektivu, nikoli od CCD snímače), což odpovídá měřítku zobrazení 1:1,35 v ekvi­valentu kinofilmu. Optická soustava je složena z 8 čoček uspořádaných do 7 skupin, přičemž 3 (!) z nich jsou asférické a to dokonce jedna oboustranně.
Pro kreativní fotografy je poměrně velkou nevýhodou, že objektiv není opatřen filtrovým závitem, a proto není možné použití fotografických filtrů ani jiného příslušenství jako jsou například předsádkové čočky a podobně. Jedinou možností jsou snad jen deskové filtry Cokin, které se nyní vyrábějí i v nové verzi určené právě pro podobné typy digitálních aparátů. Ale i tyto filtry by bylo asi obtížné použít, protože objektiv aparátu se při zoomování značně vysouvá směrem ven.
Fotoaparát jsem měl zapůjčen jen poměrně krátce a tak jsem se rozhodl, že namísto pracného snímání a vyhodnocování speciálních obrazců určených pro testování kvality optiky raději použiji klasické fotografie. Jejich pořízení je jednodušší a výsledný efekt pozná na výřezech snadno i naprostý laik. Navíc je lze pořídit v obvyklých fotografických situacích, do kterých se případný zájemce o koupi může dostat – byly snímány obvyklým způsobem bez použití jakéhokoli příslušenství. Je škoda, že celkové snímky jsou příliš velké pro ukázku na webových stránkách. Pro zachování objektivity jsou uvedené fotky (včetně jejich výřezů) pouze zmenšeniny originálních záběrů a to bez jakýchkoli softwarových úprav.
Z následujícího dokumentačního snímku č.2 (smíšené umělé i denní světlo) je patrno několik aspektů současně. Předně je to velmi slušná kresba. To dokumentuje také snímek č.3, který je několikanásobným zvětšením a výřezem snímku č.2. Přes toto značné zvětšení jsou všechny detaily ostré a nezkreslené a i reklamní tabule v dolní části jsou dobře čitelné. Tento výborný dojem jen zvyšuje fakt, že snímek byl pořízen na plně otevřenou clonu a poměrně dlouhým časem (1/6 s) bez použití stativu – byl jsem jen pevně opřen o zábradlí.

Na dalších snímcích je zachycena také obvyklá fotografická situace – rozptýlené denní světlo s velmi světlou oblohou a poměrně tmavá zákoutí. Rozsah jasů je značný a i nároky na kvalitu objektivu jsou u tohoto snímku architektury velmi vysoké.

Přes komplikované světelné podmínky je snímek celkem kvalitní a s dobrou kresbou ve světlých i tmavých částech. Navíc byl opět pořízen bez stativu z ruky a to poměrně dlouhým časem (1/45 s) s jen minimálním zacloněním. Jemná kresba je dobře viditelná na dlažbě i tmavých detailech budov, což je také dobře viditelné ve výřezu na obrázku č.5. Dalším kladem je, že přestože bylo použito nejširší ohnisko tak není patrné sférické zkreslení.

Snímací čip

Fotoaparát je osazen pěti megapixelovým CCD čipem, z něhož lze získat snímky o velikostech 2560×1920, 2048×1536, 1600×1200, 1280×960 a 640×480 obrazových bodů. Při nastaveném nejvyšším rozlišení stačí tento soubor pro zhotovení fotografií o rozměrech 433×325mm při 150dpi nebo na formát A5 při 300dpi. Měnit lze také tónování snímků ale pouze ve třech stupních – zářivé barvy, přirozené barvy a černobílé snímání.
Nastavovat lze samozřejmě také citlivost čipu a to v jednotlivých krocích, odpovídajících citlivosti ekvivalentní k 35mm kinofilmu 64, 100, 200 a 400 ISO. Při fotografování tmavých scén se navíc automaticky aktivuje systém redukce šumu, který tak podstatně zlepší kvalitu těchto snímků. Na ukázku jsem zvolil noční snímek č.6 kde jsou části scény prakticky úplně černé současně se silně nasvícenými částmi, a který je exponován velmi dlouhým časem. Je zde velmi dobře vidět, že úroveň šumu je opravdu velmi nízká a i barevné podání je výborné (v pouličním osvětlení jsou žluté výbojky). Pro názornost jsem opět vytvořil i výřez z celkového záběru scény, který je na obrázku č.7.

K tomuto typu snímků jen dodám, že fotoaparát je vybaven velmi příjemnou funkcí, která usnadňuje fotografování nočních a tmavých scén – pokud výrazněji klesne světlost fotografované scény tak aparát automaticky přidá jas na LCD obrazovce tak, aby na ní byl vidět dostatečně jasný obraz pro kompozici záběru. Na expozici to samozřejmě nemá vliv – je to jen pro lepší viditelnost motivu.

Měření expozice

Měření expozice je dalším velmi důležitým technickým prvkem. Minolta DIMAGE F300 nabízí uživatelům tři nezávislé způsoby měření expozice: 256-ti zónové měření, měření se zvýhodněným středem a i měření bodové. V praktickém použití aparátu je zónové měření natolik spolehlivé, že další dva typy je nutno využít jen v opravdu mimořádné situaci. Všechny ilustrační fotografie v tomto testu jsou pořízeny tímto způsobem měření a je zcela zřejmé, že jsou všechny exponovány velmi přesně. U snímku č. 2 si bez problémů systém poradil se směsicí denního i umělého osvětlení, na snímku č.4 zase s velmi kontrastní scénou a stejně bravurně zvládl i noční fotografii č.6. U žádného ze snímků nebylo nutné použít korekci expozice, která umožňuje korigovat hodnoty změřené expozimetrem aparátu o ±2 EV v 1/3 krocích. Přesto je tato funkce důležitá a je dobře, že ji F300 umožňuje – občas může dojít k situaci kdy bude k nezaplacení.

Práce s bleskem

Fotoaparát také samozřejmě obsahuje vestavěný blesk. Ten je umístěn mimo osu objektivu což mírně snižuje efekt červených očí, ale zase vytváří ve stísněných prostorách nepříjemné ostré stíny na pozadí (oba efekty jsou dobře viditelné na dokumentačním snímku č.8). Jeho nastavení umožňuje pouze základní nastavení jako redukce červených očí, automatický blesk, vyrovnávací blesk a vypnuto. Bohužel nelze nastavit synchronizaci na zadní lamelu závěrky, synchronizaci s dlouhými časy ani korekci expozice záblesku. Ta je stanovena pomocí automatického monitorovacího předzáblesku.

Další funkce přístroje, příslušenství, technické parametry

Mimo uvedené základní funkce umožňuje Minolta DIMAGE F300 ještě velkou spoustu dalších zajímavých a užitečných funkcí. K nim patří zejména různé režimy snímání jako je Portrét, Sportovní akce, Krajina, Západ slunce, Noční portrét a plná automatika. Je možno nastavit i režim Makro a klasické režimy expozice jako je předvolba clony, předvolba času, programově řízená automatická expozice a manuální nastavení.
Tyto režimy lze dále kombinovat se třemi režimy autofokusu – sledování objektu, jednotlivé snímky a manuální ostření. Ostřit přitom lze pomocí širokého ostřícího pole nebo pomocí manuální volby jednoho z pěti zaostřovacích bodů
Další funkcí, která je obvyklá také u kinofilmových zrcadlovek, je takzvaná stupňovaná expozice, tedy série tří po sobě jdoucích snímků, které se liší nastavením korekce expozice stanovené expozimetrem. Využití je ideální v obtížných světelných podmínkách – fotoaparát pořídí sérii snímků tak, že jeden je exponován podle změřených hodnot, další je podexponován a poslední přeexponován (o předem přesně stanovenou hodnotu). Poté si lze celou sérii prohlédnout, vybrat nejlepší snímek a ostatní smazat.
Jako na většině moderních digitálních aparátů tak i na F300 lze pořídit i krátkou videosekvenci nebo jen samotný zvukový záznam (slovní komentář k pořízenému snímku), jejichž délka je závislá na kapacitě použité paměťové karty. Aparát sám má také několik zvukových efektů identifikující některé stavy (například spuštění závěrky nebo okamžik zaostření).
Součástí dodávky fotoaparátu je aparát jako takový (stříbrné nebo modré provedení), baterie CR-V3, závěsný řemínek, paměťová karta SD 64 MB, kabel pro propojení s TV přijímačem, USB kabel pro připojení k PC, CD se softwarem DIMAGE Viewer, návod k obsluze a záruční list. Mimo toto příslušenství lze dokoupit například bezdrátové IR dálkové ovládání. Prodejní cena fotoaparátu se v současné době pohybuje okolo 23 000 Kč.

Závěr

Závěrem bych chtěl shrnout zjištěné klady a zápory tohoto fotoaparátu. Hlavním kladem je velmi kvalitní optika, která v součinnosti s použitým čipem podává vynikající výkon a výsledné fotografie jsou na kompaktní přístroj mimořádně kvalitní. Slušné a odolné je i mechanické provedení. Také ovládání přístroje je velmi zdařile vyřešené, a přestože ho zvládne i naprostý laik, uspokojí i náročného uživatele. I připojení k PC je velmi jednoduché, rychlé a snadno pochopitelné.
Mezi zápory musím zmínit poněkud nešťastnou ergonomii, která má za následek, že se aparát poměrně špatně drží, i když připouštím, že to může být jen subjektivní dojem. K objektivním nedostatkům patří absence nabíječky baterií v základní dodávce, která by měla být samozřejmostí. Také množství funkcí aparátu je sice oproti klasickým kinofilmovým aparátům značné, ale v obecném měřítku digitální techniky je spíše jen mírně nadprůměrné. Náročnějším fotografům bude chybět filtrový závit objektivu a kratší zaostřitelná vzdálenost při funkci makro. Aparát také postrádá u digitálních aparátů obvyklou funkci pro tvorbu panoramatických snímků, vytvořených spojením dvou nebo více záběrů dohromady.