Junkerdalsura - botanický zázrak

Junkerdalsura je norský botanický zázrak. Je to úzká soutěska s vápencovým podložím chráněná před studenými severními větry vysokými skalními stěnami. Vedle velkého množství vstavačovitých orchidejí zde najdete opravdovou vzácnost: střevíčník pantoflíček

Silnice E6 překračuje polární kruh na hoře Saltfjell. Je to nehostinné území: sutě, sníh, bažiny, neustále zde fouká vítr. Na sever tudy směřuje i nordlandská železnice. Nejvyšším vrcholem Saltfjelletu je 1751m vysoký Orfjellet. Až budete sjíždět na sever do údolí Saltdal, můžete ho vidět SZ od železniční stanice Lonsdal. Pokud však budete mít stěstí na počasí!

V průběhu sjezdu do údolí kolem peřejí řeky Lonselva tvář krajiny začíná být trochu usměvavější.
Objevuje se les tvořený roztroušenými borovicemi. Údolí Junkerdalen je předělem mezi pohořími Salitjelma a Saltfjellet.
Závěr tohoto údolí tvoří úzká horská soutěska – Junkerdalsura.

Toto území je chráněno již od roku 1928.
Jeho podloží je tvořeno břidličnatými svory s příměsí vápence. Výskyt vápence a stěny kaňonu chránící před studenými severními větry vytvářejí ideální podmínky pro výskyt rostlin.
Rostliny typicky arktické se zde setkávají s druhy, které zde mají nejsevernější lokalitu svého výskytu (např. rakytník úzkolistý).

Naše cesta:
Cesta do Junkerdalsury vede od turistického střediska Saltdal.
Nejprve přejdete řeku Junkerdalselvu po zavěšeném mostě .
Cesta soutěskou je velmi pohodlná. Vede podél řeky.

K mostu se silnicí E77 vedoucí do Švédska je to asi 6 km. Návrat je bohužel možný jen po stejné cestě. Byli jsme zde v druhé polovině července, což není z hlediska květeny nejlepší období. Optimální je červen. Dryádky, hořce a většina vstavačovitých orchidejí již byla odkvetlá.

Viděli jsme neuvěřitelné množství vzácných střevíčníků, ale všechny rostliny byly již odkvetlé. Vypadalo to dost beznadějně. Vyfotografoval jsem si alespoň rostlinu s uschlými květy. Jedinou šancí byla stinná místa v blízkosti řeky, která byla relativně nejchladnější. Nejmladší člen výpravy Petr to nevzdával. Šel proti svým zvykům stále vpředu. Táto! Střevíčník! Kvete! Doted´ si to pamatuji. Keřík opozdilec nám udělal velkou radost.

Nahoře na hřebenech byla mlha a pršelo.
V Junkerdalsuře bylo docela pěkně.
Už mi jenom chybí fotografie zasněženého Solvagtindu, nejdivočejšího a nejkrásnějšího vrcholu v oblasti.
Ale to snad až někdy příště.