Test Canon EOS 300

test – obrazová příloha

Fotoaparát jsme testovali v dopoledních hodinách na dvoře františkánského kláštera v Plzni. Obloha byla zatažená nízkou oblačností, naštěstí začalo pršet až po pořízení všech testovacích snímků. Podobně jako Nikon F65 i Canon EOS 300 jsme zkoumali především z uživatelského hlediska. Vyzkoušeli jsme všechny funkce fotoaparátu, otestovali hloubky ostrosti objektivů, jejich ohniska a minimální vzdálenost od objektivu, autofokus a měření expozice – multisegment, integrální se zdůrazněným středem a selektivní (9,5%). Fotografovali jsme na inverzní film Kodak Ektachrom E100S, Professional. Dále jsme použili profesionální stativ Manfrotto 055 a externí expozimetr Seconic Digilite L318B k porovnání naměřených expozic. Film byl vyvolán v laboratoři Fotografie v Praze 6 – Petřiny. Diapozitivy byly naskenovány na rotačním skeneru Howtec, s denzitou 4,5 na rozlišení 2400 dpi ve Fotostudiu B v Křivoklátě.

měření expozice

S objektivem 28–80 mm, při nastaveném ohnisku 28 mm, jsme exponovali celkem čtyři snímky. První snímek byl pořízen v plně automatickém motivovém režimu „krajina“ – multisegmentové měření, další v pořadí jsme exponovali v manuálním nastavení „M“ – integrální měření se zdůrazněným středem, u posledního snímku jsme za pomoci funkce AE Lock aktivovali selektivní měření (9,5% pole). Tématicky jsme záměrně vybrali mírné protisvětlo se silně rozdílnými tonálními plochami. Proto u prvního snímku při použití automatického režimu, měřil přístroj sice v celkem 35 bodech, ale měření kladlo příliš velký důraz na expozici světlé oblohy. Proto první snímek vyšel mírně podexponován. Další snímek byl pořízen integrálním měřením se zdůrazněným středem, který exponoval více tonálně tmavší plochu omítky kláštera. Proto výsledný obraz byl lépe exponován než u prvního příkladu. Stíny jsou zřetelnější a lépe prokreslené. Poslední expozice byla pořízena s pomocí selektivního měření, které podle našich předpokladů umožnilo pořídit nejvěrohodnější podání expozice. Dále jsme porovnávali toto měření s externím expozimetrem. Snímek jsme nepublikovali, jelikož expozice vyšla při porovnání pouhým okem stejně. Selektivní měření v porovnání s ostatními režimy měření u tohoto fotoaparátu a za určitých podmínek (velké tonální rozdíly obrazu, protisvětlo, atd.) měří nejúspěšněji. To však vyžaduje základní znalosti zonálního systému měření, bez kterého se u tohoto měření neobejdete. Musíme však podotknout že na negativním materiálu, který má velkou expoziční pružnost, by rozdíly nebyly tak patrné.

ohniskové vzdálenosti 28–90

Test ohniskových vzdáleností s objektivem 28–90 EF jsme realizovali v manuálním módu Av s prioritou clony. Všechny snímky byly exponovány při cloně f22 v časech 28 mm – 1/8 s, 50 mm – 1/6 s, 90 mm – 1/4 s.

ohniskové vzdálenosti 75 – 300 mm

Podobně jako u předchozího objektivu i zde jsme pořídili několik snímků při různých ohniskových vzdálenostech s objektivem 75–300 mm. Exponovali jsme v manuálním režimu s prioritou clony Av.

test hloubky ostrosti

Na dvoře františkánského kláštera byla řada příhodných objektů na test hloubky ostrosti. Nakonec jsme si vybrali zvonek kopřivolistý, který rostl opodál. K testu jsme využili objektivy 28–90 a 75–300. Snímky byly pořízeny z nejkratší možné vzdálenosti – 0,38 a 1,5 m. U objektivu 75–300 jsme byli nuceni vypnout motivový režim makro a přejít do manuálního režimu s prioritou clony. Důvodem byly problémy se správným zaostřením objektu. Zde jsme museli vybrat jednu z ostřících zón blíže k objektu v našem případě od stěny kláštěra.

test vestavěného blesku

Stejně jako v předcházejícím testu jsme pro test vestavěného blesku využili příklady z portrétní fotografie. Použili jsme objektiv 28–90 mm, kde jsme při ohnisku 90 mm pořídili celkem dva portréty. První v motivovém programu portrét s bleskem a druhý v manuálním nastavení bez použití integrovaného blesku. Na prvním snímku můžeme vidět, že přisvětlování bleskem v plně automatických funkcích nemusí být ta nejideálnější volba. Pro amatérské využití výsledek postačuje, ale z profesionálního hlediska stín siluety portrétovaného na pozadí může být nežádoucí. Pro řešení tohoto problému můžeme využít dalšího blesku, připojeného externě, k přisvětlení pozadí. Druhým možným řešením je posunutí objektu dále od pozadí.

závěr

Canon EOS se řadí mezi uznávané jednooké zrcadlovky ve své cenové třídě. Fotoaparát uspokojí nejenom pokročilé amatéry, kteří chtějí využívat automatické funkce přístroje s jejich lepšími kvalitativními výsledky oproti kompaktním přístrojům, ale také fotografy hledající více kreativních možností ovládání, které jim tato zrcadlovka bezesporu poskytuje. U Canonu EOS 300 jsme byli nadmíru spokojeni s širokou škálou možných měřících systémů a pohotovým autofokusem s překvapivě tichým chodem. Doufáme, že náš redakční test vám přinesl řadu nových poznatků. Závěrem přikládáme jednoduchou tabulku pro shrnutí kladů a záporů testovaného přístroje.

Klady	Zápory
cena (včetně objektivu)	plastové vedení filmu
nabídka třech systémových měření expozice	méně dostupné otočné kolečko volby programů
výkonný dynamický autofokus	displej v hledáčku nezobrazuje počítadlo snímků
váha	absence centrálního vypínání blesku u motivových režimů
dobře řešený LCD displej	povrchové úpravy plastových částí (může dojít ke snadnému poškrábání)
jasný hledáček

Děkujeme společnosti Canon za zapůjčení fototechniky.
na realizaci testu se podíleli:

Jan Jedlička
Milan Bednařík
Martin Měska
Lenka Gorčíková