Canon EOS 5D Mark IV - první dojmy

Je pro mě dost netypické psát něco o technice, kterou jsem neměl příležitost využít v reálném světě. Přesto věřím, že moje postřehy mohou někomu pomoci v rozhodování, zda na tento foťák počkat. To, na co si totiž budeme muset počkat všichni, jsou reálné výstupy. Ne, že by se na internetu nedaly už v této chvíli získat. Například je už vytvořena galerie tzv. Real World Samples. Jenže já takové fotky moc nemám rád. Ten „real world“ je totiž world někoho jiného, s jiným nastavením, než jsem zvyklý, a tak si radši počkám na ten world, který je blízký mně – zvířata. Ono totiž výslednému dojmu z fotek často pomáhá (nebo nepomáhá) zapnutí různých udělátek, jako jsou odstraňovače šumu, volba objektů, které by se daly vyfotit i kompaktem, a těžko poté soudit, jak si foťák vlastně stojí. Stejně za měsíc už bude tento odstavec neplatný, protože těch skutečných real world ukázek bude habakuk. Canon totiž nasadí novinku do prodeje v rekordním čase a na našich pultech se objeví už začátkem září (okolo 6. – 7. 9.), což je snad historický rekord.

Ovládání foťáku

Ale pojďme se podívat na foťák samotný. Pro mě osobně je naprosto elementární, jak se mi zrcadlovka ovládá. Na kurzech lidem předávám své „moudro“, za kterým si stojím, že u focení zvířat pro mě není rozhodující rychlost foťáku. Mnohem podstatnější je rychlost mé reakce od chvíle, kdy nějaké zvíře uvidím, k nastavení parametrů a stisknutí spouště. Že to pak dělá trrrrrrrrr nebo trr trr trr je už spíš bonus. Z toho důvodu si nastavuji zrcadlovky tak, aby měly co možná nejpodobnější ovládání. Pro někoho je to třeba blbina, ale kdyby to šlo, přál bych si, aby byly nové foťáky zezadu stejné jako ty předchozí. U řady 5D se to vesměs daří. Když vezmete do ruky 5D Mark III a 5Ds®, prakticky nepoznáte rozdíl, těla jsou zezadu identická. Stejně tak prakticky nepoznáte, zda máte v ruce 7D Mark II nebo jeden z uvedených 5D modelů. Pro někoho, kdo používá paralelně dvě těla, je to dar z nebe. Pro mě osobně je zachování tlačítek na svém místě výrazné plus. Drobné rozdíly oproti 5D Mark III a 5Ds® tu přeci jen jsou. Přibylo jedno tlačítko navíc, které se dá naprogramovat na různé funkce a přepínač na video je pootočený. Ale o tom potom.

Nastavení tlačítek

Foťák tedy zezadu vypadá stejně jako jeho předchůdce. Zajímalo mě, jestli je zde zachována možnost tlačítka programovat stejně jako u 5Ds (7D Mark II), protože ten umí několik funkcí, které 5D Mark III postrádal. Mé srdce zaplesalo. Minitlačítko u spouště (M-Fn) se dá stejně jako u zmíněných zrcadlovek nastavit tak, aby se po namačknutí měnily režimy horních tlačítek. Díky inteligentnímu hledáčku se volby zobrazují, aniž by bylo třeba dávat foťák od oka. Tak to mám rád. Sbohem nejnenahmatatel­nejší tlačítka na světě! Stejně tak je zachována možnost nastavit SET na zvětšení fotky 1:1, tlačítko RATE se dá nastavit jako zámek fotek proti smazání a zadní tlačítka „AF-ON“ a „*“ lze inteligentně nastavit na různé režimy ostření. Pro mě dnes již nenahraditelná funkce, která se mi vryla pod kůži tak, že si v budoucnu snad ani neumím představit přechod k jiné značce. Navíc přibyl nový ovládací prvek podobný tomu, který lze najít na 7D Mark II. Původně je určen na volbu režimů ostření, ale dají se mu přiřadit i jiné funkce, pro mě osobně to bude volba ISO. Nastavení tlačítek za mě na výbornou.

(Ne)hlučnost závěrky

Jedním ze zajímavých parametrů je také hlučnost závěrky. Zatímco zrcadlovky první generace 5D a 5D Mark II po stisku spouště dokáží spustit náladovější lavinu, 5D Mark III má zvuk mnohem tišší, 5Ds® také a 5D Mark IV v ruce jen tak jemně přede. Zvuk je velmi jemný a nárazy zrcátka díky speciálnímu mechanismu působí skoro „gumově“ (nedokážu to jinak popsat). K dispozici je ještě silent mode, tedy tichý režim. Ten je zatím nejtišší a pocitově nejjemnější ze všech zrcadlovek Canon, které jsem měl v rukou. Hned za ním je podle pocitu silent mode 7D Mark II, který byl pro mě na pomyslném vrcholu žebříčku mezi zrcadlovkami. V běžném režimu zvládne závěrka velmi příjemných 7 snímků za vteřinu (o 1 si polepšil oproti modelu 5D Mark III) a 3 snímky za vteřinu nabízí v režimu tichém. Hezčí by byly 4, ale to se nedá nic dělat. Životnost závěrky se mi zatím dohledat nepodařilo. Očekávám, že to bude opět 150.000, jak je u této řady zvykem.

Kvalita snímků

Tato kapitola bude krátká, protože zatím nejsou k dispozici relevantní data. Podle zkušeností těch, kteří měli možnost foťák vyzkoušet, se nový 5D Mark IV výrazně přiblížil zpracování obrazu, který známe například od Nikonu. Dlouhodobý nešvar foťáků od Canonu je extrakce detailů ze stínů. Zatímco podexponovaná fotka od Nikonu zachovává relativně dost detailů i ve stínech, Canon nabídl jen hromadu šumu. Tedy až dosud. Přepracovaná technologie zpracování obrazu má tento nešvar odstranit. Víc si o obrazu nedovolím napsat, až budu mít foťák v ruce na reálné focení, pak můžu dělat závěry.

ISO a další vylepšení

Foťák má ve své výbavě řadu fíčur, které starší model neměl. Konečně se podařilo nacpat většinu současných novinek do těla vyšší řady. Najdeme tu 30 mpx, což je myslím velmi dobrý kompromis pro ty, kdo chtějí větší rozlišení, ale 50 mpx se bojí kvůli ostrosti a nárokům na ISO. Na polemiku tu není prostor, já jsem stále z výstupů 5Ds unešený, takže o tom vím svoje. Displej je nyní dotykový a dá se s ním dělat to, co jsme zvyklí na mobilu – listovat ve fotkách, gestem zvětšovat, listovat v menu, apod. Díky technologii Dual Pixel AF a dotykovému displeji se dá během natáčení jednoduše určovat místo pro zaostření. Foťák plynule přeostří. Když už jsem nakousl video, zaplesají všichni, kdo toužili po 4K rozlišení. Absence CFast je mi v tom případě záhadou. Ty, kterým jde hlavně o fotografie, jistě potěší zvýšení nativní hodnoty ISO na 32,000. Nejsem naivní a je mi jasné, že tato hodnota nebude moc využitelná. Každé zvýšení nativního ISO zatím přineslo vylepšení podání snímků v nižších hladinách (2000 – 6400) a celkový posun použitelných hodnot o stupínek dále. Tentokrát si myslím, že to bude hranice ISO 8000. Tady mě berte trochu s rezervou, každý má hranici použitelnosti někde jinde. Jsou lidé, co tvrdí, že foťáky v současné době v klidu zvládnou ISO 25,000 i více. Zatím jsem neviděl fotku, která by to potvrzovala. I když připouštím, že je to dáno využitím fotky. Na webu se to na rozměrech 800px na delší stranu samozřejmě ztratí. Na druhou stranu si myslím, že většina současných FF zrcadlovek zvládá v pohodě (a s trochou pečlivosti při postprocesu) ISO do 6400. Nedávno jsem nechal tisknout fotku noční oblohy s mléčnou dráhou z 5Ds, která vznikla na ISO 5000 (viz foto). Podle mnohých by na snímku přes šum neměl být vidět záměr autora. A vida, fotka je jak víno. Za velmi kladné považuji zachování baterie LP-E6(N), která se v zrcadlovkách Canon vyskytuje tuším od 5D Mark II a dá se využívat u 5D Mark III, 5DS®, 6D, 7D, 7D Mark II, 60D, 70D a 80D. Za to hluboká poklona. Škoda, že nevydržela tradice, která se mohla velmi pěkně uchytit, kdy battery grip k 5D Mark III je identický s tím, který využívá 5Ds®. Kdo používá grip, musí při přechodu z těchto přístrojů šetřit na nový. Škoda. Foťák nově obsahuje WI-FI a GPS. V menu po vzoru 5Ds® najdeme tak jednoduché a přitom tak praktické funkce jako nastavení režimu Bulb, časosběr a intervalometr. Sláva, sláva, sláva. A při tom taková blbost. To už tam mohlo být dávno. Konektory mají snad vše potřebné, tedy USB 3.0, HDMI, dírku na sluchátka i externí mikrofon. Nově je umístěn konektor pro dálkovou spoušť vpředu. U předchozích verzí se kabelová spoušť dává krkolomně kabelem dopředu (nechápu to), nově to půjde možná ještě krkolomněji. Šňůra spouště bude alespoň viset směrem dolů. Naštěstí výrobce nenapadlo ty konektory umístit tak, aby kabel směřoval směrem k objektivu, to už by byl vrchol sarkasmu. Pro příště navrhuji ten konektor umístit pod kryt baterie (no, to je zase na oplátku sarkasmus z mé strany).

Autofocus

Systém zaostřování řady 5D prošel revolucí uvedením 5D Mark III. Oproti 5D Mark II přibyly zcela nové možnosti v kombinaci a množství bodů, různé režimy pro různé situace. 5Ds® přinesl nový systém ostření přidáním pokročilejší formy iTR trackování. Ostření u 5D Mark IV jde dál a k uvedenému přidává možnost ostřit téměř za tmy při citlivosti AF od EV –3, při Live View dokonce od EV –4. Pro mě, coby fotografa „tmy“ v pralese, je to naprosto skvělá zpráva. Laicky řečeno, ostření by mělo zachytit i černocha v tunelu. Pro ty, kdo používají konvertory je tu další skvělá zpráva. Při světelnosti f/8 fungují všechny body! Dosud to zvládal jen prostřední. K ostření se dá použít 61 bodů a z nich je 41 křížových. Podle informací z internetu jsou rozmístěny o 20% více do strany. Obří posun ke krajům se nekoná, to technologicky bude na FF zrcadlovkách ještě chvíli problém. Jak vypadá porovnání si můžete prohlédnout na obrázku ze serveru NortLight Images (viz výše). No a tím se dostávám k novince, která bude navždy připsána této zrcadlovce jako přelomová …

Dual Pixel RAW

Když jsem se před uvedením foťáku na trh dozvěděl o této funkci, tak jsem zalapal po dechu. Hlavou mi proběhlo, že jestli to bude fungovat, tak netuším, co budu mazat. K čemu je to dobré? Technologií, kterou vám neumím zodpovědně popsat (doporučuji navštívit stránky Canon), je možné v postprocesu v programu Canon DPP dodatečně posunout rovinu ostření. (Pozn. Firma Adobe se bude snažit funkci korekcí Dual Pixel RAW zpřístupnit v nové verzi Lightroom/Pho­toshop). Takže zcela prakticky, když fotíte na nízké clony světelnými objektivy, tu a tam dojde k tomu, že se AF chytí kousek vedle. V případě zvířat, ne na oko, ale kousek před něj nebo za něj. Fotka je pak prakticky nepoužitelná a nenávratně končila v koši. Nyní bude do určité míry takové snímky zachránit. Na praktické ukázce jsme se mohli přesvědčit, že se posun roviny může pohybovat v řádech desítek milimetrů (bude záležet na úhlu, zvoleném objektivu a dalších okolnostech). Každopádně to funguje naprosto skvěle. Tato možnost však není „zadarmo“. Je třeba funkci Dual Pixel RAW zaktivovat v menu, je třeba počítat s tím, že snímky budou mít dvojnásobný datový objem, je třeba se smířit s tím, že se sníží buffer, je třeba fotit do RAW bez kombinace s JPG, je třeba se smířit s tím, že snímky nad ISO 1600 budou více šumět. Čili funkce to nebude pro všechny lidi a pro všechny situace, ale já ji na foťáku patrně vypínat nebudu (kromě promyšlených výjimek). Stejná funkce umí navíc pracovat v postprocesu s podáním bokeh a redukcí duchů (odlesků). Skvěle je tato funkce popsaná na stránkách Canon, doporučuji prostudovat.

Závěrem

Mé pocity jsou po prvním ohmatání velmi pozitivní. Nepotvrdilo se, že se bude jednat o mírnou evoluci 5D Mark III, jak se zdálo po prvních informacích před oficiálním spuštěním. Foťák je nabitý tolika novinkami, že se jedná opravdu o důstojného nástupce svého předchůdce. Myslím, že foťák bude vyhovovat každému, kdo chce jít s dobou a byl spokojený s modelem 5D Mark III. Přináší vše, na co byli uživatelé zvyklí a navíc opravdu plný pytel novinek, které posouvají možnosti tvůrčího snažení. Abych jen nechválil, jsou zde věci, nad kterými stále krčím obočím, ale na mně tolik nezáleží.

Co mi tedy chybí?

CFast karty – když už je tam 4K video, velký objem snímků při Dual Pixel RAW, atd.
Blesk – nevím, proč by tam nemohl být, na crop zrcadlovkách jsem ho občas využil jako pomocné světlo při nočním focení
Výklopný displej – opravdu to patří jen nižším řadám foťáků?
Tlačítkům nelze přidat stejné funkce, ale jen ty definované – moc tomu nerozumím, byla by to přece naprostá pohoda moci tlačítkům přidat jakoukoli funkci z nabídky a ne jen omezený výběr, mně by se to líbilo a to si myslím, že právě Canon je v přizpůsobení tlačítek leadrem na trhu
Live View automaticky spouští stabilizaci, která se nedá vypnout – tuto „funkci“ má už 5Ds®, dříve se stabilizace aktivovala až po stisknutí tlačítka expozice (spoušť, AF-On, atd.). Vybíjí se tím už tak relativně nízkokapacitní baterie, minimálně bych uvítal možnost volby
Nový grip – už zase. Vím, že je tam přidané tlačítko, ale umím si představit i variantu, kdy se použije typ z 5D Mark III a holt tam to tlačítko nebude.

zdroj: www.sulasula.com