Technologie pro automatické zaostřování

Aktivní člověk bývá více ceněn než pasívní. Zejména v minulosti v SSM pasívní nebylo zrovna to nejlepší hodnocení. U systémů automatického zaostřování to tak být nemusí. V článku najdete vysvětlení jak tyto technologie fungují a jaké jsou jejich hlavní výhody a nevýhody.

Jednou z podmínek, jak docílit ostrého obrazu fotografovaného objektu, je správně zaostřit. V minulosti bylo jedinou možností pomalu otáčet válcem objektivu, dokud obraz na matnici nebyl ostrý. V dnešní době existují technologie automatického zaostřování neboli autofokus označovaný u objektivů AF. Ten zjednoduší ostření natolik, že zaostřit je stejně obtížné jako zmáčknout spoušť.

Automatické ostření používá dvě hlavní technologie: tzv. aktivní a pasívní autofokus.

Aktivní autofokus

Aktivní autofokus je používán u kompaktů. Pracuje do vzdálenosti 8 až 10 m. Měrná soustava využívá optický (infračervený paprsek) nebo akustický signál. V případě optického měření se určuje úhlová odchylka odraženého paprsku, který se odráží od objektu. Signál vyslaný ze zdroje se přijímá ve stranově posunutém okénku. Základna vysílač – přijímač tvoří se zaměřovacím objektem trojúhelník. Výška trojúhelníku představuje vzdálenost objektu. Posuv objektivu bývá spřažen s otáčením zrcátka, které přivádí paprsek na čidlo nebo s otáčením vysílače signálu. V soustavách bez pohybu elementů se vyhodnocuje přijímaný signál elektronicky.

Použití ultrazvuku je doménou Polaroidu. Tyto systémy určují dobu od vyslání signálu k návratu jeho odrazu na mikrofon. Podle zjištěného zpoždění se pak objektiv zaostří.

Výhodou těchto systémů je, že fungují ve tmě a za špatných světelných podmínek. Nelze je však použít v případě překážek – např. fotografování přes sklo.

Problémem aktivních soustav vzhledem k omezenému dosahu signálu je zaostření na nekonečno. Proto musí mít kompakt speciální tlačítko, které zajistí toto zaostření bez vlivu automatiky. Tlačítko nekonečno je řešením v případě, že budete fotografovat přes sklo.