Test fotoaparátu Nikon Coolpix P610
Nikon Coolpix P610 je ultrazoom s rozsahem 24 mm - 1440 mm a rozšiřuje tak portfolio ultrazoomů firmy Nikon. Jak se s ním fotí a jaké jsou z něj výstupy? Na to najdete odpověď v následujícím testu.
Ukázkové fotografie
Pokud není napsáno jinak, jsou snímky pořízeny v továrním nastavení fotoaparátu a v maximální kvalitě jpg, WB Auto, redukce šumu normální.
 náhled |
 náhled |
 Postupně nízká, vysoká redukce šumu |
 Postupně, nízká, vysoká redukce šumu (WB denní světlo) |
Opět se ukazuje, že je lepší redukci šumu mít co nejnižší. Vypnout se nedá, nechme volbu „nízká“. Do ISO 800 je výstup rozumný, do ISO400 velmi dobrý. Se zapnutou maximální redukcí šumu však vychází výsledek horší.
F4.2, 1/30 s, ISO: 280, f=60 mm (35mm ekv.)
F7.6, 0.4 s, ISO: 100, f=24 mm (35mm ekv.)
0,4 sekundy z ruky. Snímáno v režimu priority clony s cílem dosáhnou
delší expozice. Všimněte si ostrosti pozadí. Stabilizace funguje
výborně.
F4.8, 1/1600 s, ISO: 100, f=40 mm (35mm ekv.)
F3.3, 1/800 s, ISO: 100, f=24 mm (35mm ekv.)
F4.0, 1/640 s, ISO: 100, f=50 mm (35mm ekv.)
F4.5, 1/320 s, ISO: 100, f=85 mm (35mm ekv.)
F4.0, 1/200 s, ISO: 100, f=55 mm (35mm ekv.)
Taková skoro streetovka. Uviděl jsem a „tasil“. Na nějakou úvahu
o expozici a nastavení nebyl čas. Je vidět, že s velkým kontrastem si
poradí P610 velmi slušně.
F3.3, 1/13 s, ISO: 400, f=24 mm (35mm ekv.)
ISO400 je pro reálné fotografie stále velmi dobré.
F3.5, 1/125 s, ISO: 6400, f=28 mm (35mm ekv.)
ISO6400 je snad jen pro jinak nezaznamenatelné snímky. Prostě momentka,
rozhodně nevhodná na cokoliv jiného.
F3.3, 1/2000 s, ISO: 100, f=24 mm (35mm ekv.)
F6.5, 1/400 s, ISO: 100, f=1440 mm (35mm
ekv.)
Je zřejmé, že snímky na nejdelší ohnisko budou chtít skvělé
počasí – dobrý kontrast a světlo. Tento vznikl za velmi pochmurného dne,
takže z velké části je nízký kontrast dán tím.
F4.8, 1/800 s, ISO: 100, f=95 mm (35mm ekv.)
F3.3, 1/2000 s, ISO: 100, f=24 mm (35mm ekv.)
Závěrečné shrnutí
Nikon Coolpix P610 je skvěle funkční ultrazoom se slušnou nabídkou nastavení. Přesněji – nastavit lze vše, co má smysl měnit. Na některé vlastnosti zřejmě nepřijdete ani za delší dobu. GPS funguje výtečně. Jistou nevýhodou je absence RAWu (NEFu). Kvalita obrazu je i při použití delších ohnisek dobrá, obraz je dobře kontrastní a celková kvalita závisí, ostatně jako vždy, především na druhu scény. Když bude dostatek světla, bude výborná. Podívejte se na ukázkové snímky výše.
Při ceně cca 10 500,– (10/2015) jde o model, který si může najít u amatérských fotografů řadu příznivců. K tomu může dopomoci i skutečnost, že Nikon Coolpix P610 existuje v několika barevných variantách – černé, fialové a červené.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- 3
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruVelmi děkuji Fotoaparatu.cz za sérii recenzí na fotoaparáty typu "ultrazoom", poněvadž se v dnešní době jedná o jediné kompakty bez výměnného objektivu, které svými vlastnostmi stojí vysoko nad fotoaparáty integrovanými v mobilních telefonech.
Fotoaparát Nikon Coolpix P610 je dle některých zahraničních recenzí vybaven senzorem, který automaticky přepíná mezi EVF a náhledovým displejem. Sám výrobce tuto zřejmou výhodu přístroje na svých stránkách neuvádí a velmi by mě zajímalo, zda je tomu skutečně tak, poněvadž tato funkce výrazně usnadňuje a rozšiřuje použitelnost přístroje a v této cenové kategorii není běžná.
Jak je z recenzí podobných fotoaparátů zřejmé, kvalita snímků je většinou přijatelná, a to často i na nejdelším ohnisku. Pokud se uživatel smíří s kompromisy v obrazovém výstupu, který je ovšem pro neprofesionální publikaci většinou dostatečný, není důvod tyto přístroje předem zavrhovat
s odkazem na "nesmyslnost" velikosti zoomu.
Největším limitem obrazové kvality je samozřejmě obrazový senzor velikosti 1/2,3 palce při jeho velikosti neodpovídajícímu rozlišení 16 nebo ještě více megapixelů (typicky u přístrojů Sony). Naopak se zdá, že optika je až druhým největším kvalitativním limitem - především pro výstup v jpegu.
Podle mého názoru je pochopitelná nechuť výrobců vybavit firmware těchto přístrojů možností ukládat obrazová data do formátu "Raw":
Jak napovídají mnohé recenze, problémem je tu v prvé řadě v optice ultrazoomů, která produkuje extrémní soudkové zkreslení především na nejširším ohnisku - což ovšem jpeg engine dnešních přístrojů dovede uspokojivě korigovat, podobně jako stejně často se vyskytující silnou chromatickou aberaci.
V druhé řadě podle mě výrobci patrně neumožňují firmwarům těchto přístrojů ukládání do Rawu proto, protože surová data z malého snímače je tak či onak nutno "prohnat" silnou softwarovou úpravou, a při výkonu dnešních obrazových procesorů kompaktních fotoaparátů zase tak mnoho nesejde na tom, zda to činí fotoaparát sám, nebo počítač doma. A jednoduché úpravy kontrastu
a podobně - to dnes svedou i jednoduché freeware programy nebo online aplikace.
Ultrazoomy bezesporu mají mezi fotoaparáty svoje místo. Bylo by příjemné, kdyby se jejich výrobci odhodlali k něčemu většímu, než jen malému zlepšování již řadu let starých konstrukčních schémat. Prvními vlaštovkami v tomto snažení jsou ultrazoomy s jednopalcovými snímači, které jsou ovšem stále dosti drahé.
Přepínání hledáčku a LCD funguje (i) automaticky. Vpravo od hledáčku je na fotce vidět senzor přiblížení. Na str. 19 manuálu (české verze) je to také popsáno.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.