Test fotoaparátu Nikon Coolpix P610

Velmi děkuji Fotoaparatu.cz za sérii recenzí na fotoaparáty typu "ultrazoom", poněvadž se v dnešní době jedná o jediné kompakty bez výměnného objektivu, které svými vlastnostmi stojí vysoko nad fotoaparáty integrovanými v mobilních telefonech.

Fotoaparát Nikon Coolpix P610 je dle některých zahraničních recenzí vybaven senzorem, který automaticky přepíná mezi EVF a náhledovým displejem. Sám výrobce tuto zřejmou výhodu přístroje na svých stránkách neuvádí a velmi by mě zajímalo, zda je tomu skutečně tak, poněvadž tato funkce výrazně usnadňuje a rozšiřuje použitelnost přístroje a v této cenové kategorii není běžná.

Jak je z recenzí podobných fotoaparátů zřejmé, kvalita snímků je většinou přijatelná, a to často i na nejdelším ohnisku. Pokud se uživatel smíří s kompromisy v obrazovém výstupu, který je ovšem pro neprofesionální publikaci většinou dostatečný, není důvod tyto přístroje předem zavrhovat
s odkazem na "nesmyslnost" velikosti zoomu.

Největším limitem obrazové kvality je samozřejmě obrazový senzor velikosti 1/2,3 palce při jeho velikosti neodpovídajícímu rozlišení 16 nebo ještě více megapixelů (typicky u přístrojů Sony). Naopak se zdá, že optika je až druhým největším kvalitativním limitem - především pro výstup v jpegu.

Podle mého názoru je pochopitelná nechuť výrobců vybavit firmware těchto přístrojů možností ukládat obrazová data do formátu "Raw":

Jak napovídají mnohé recenze, problémem je tu v prvé řadě v optice ultrazoomů, která produkuje extrémní soudkové zkreslení především na nejširším ohnisku - což ovšem jpeg engine dnešních přístrojů dovede uspokojivě korigovat, podobně jako stejně často se vyskytující silnou chromatickou aberaci.

V druhé řadě podle mě výrobci patrně neumožňují firmwarům těchto přístrojů ukládání do Rawu proto, protože surová data z malého snímače je tak či onak nutno "prohnat" silnou softwarovou úpravou, a při výkonu dnešních obrazových procesorů kompaktních fotoaparátů zase tak mnoho nesejde na tom, zda to činí fotoaparát sám, nebo počítač doma. A jednoduché úpravy kontrastu
a podobně - to dnes svedou i jednoduché freeware programy nebo online aplikace.

Ultrazoomy bezesporu mají mezi fotoaparáty svoje místo. Bylo by příjemné, kdyby se jejich výrobci odhodlali k něčemu většímu, než jen malému zlepšování již řadu let starých konstrukčních schémat. Prvními vlaštovkami v tomto snažení jsou ultrazoomy s jednopalcovými snímači, které jsou ovšem stále dosti drahé.

Přepínání hledáčku a LCD funguje (i) automaticky. Vpravo od hledáčku je na fotce vidět senzor přiblížení. Na str. 19 manuálu (české verze) je to také popsáno.

Přidávám se k názoru, že než klasickou "mýdlovou krabičku" tak raději mobil (můj umí i RAW:-). Pokud kompakt, tak buď něco s a) větším senzorem nebo za b) dlouhým zoomem, aby to mělo proti smartphonu v něčem přidanou hodnotu.

Já bych se také přiklonila k oběma parametrům. I když dnes je tady i smartphone, který to splní. http://www.gsmarena.com/piccmp.php3?idType=1&idPhone1=6396&idPhone2=6543&idPhone3=6643

Chci se zeptat, zda se na na fotaku nejak nastavit to abych mel kdyz fotim napr. nejakou osobu rozmazane pozadi, nemyslim to kdyz priblizim nekoho, ale normalne kdyz fotim , jestli to nejak jde, nebo jestli se to da nastavit

Chci se zeptat, zda se na na fotaku nejak nastavit to abych mel kdyz fotim napr. nejakou osobu rozmazane pozadi, nemyslim to kdyz priblizim nekoho, ale normalne kdyz fotim , jestli to nejak jde, nebo jestli se to da nastavit

Ady Adamo: S kompakty to jde obecně těžko. Mají menší snímače, kvůli čemuž používají objektivy s kratšími ohnisky - a právě proto mají hloubku ostrosti větší a pozadí ostřejší. Jde to skutečně jen při výrazném zazoomování. Na širokém ohnisku lze pozadí rozostřit pouze při fotografování z bezprostřední blízkosti (kytky, detaily)... Pro největší efekt je potřeba použít co nejmenší clonu (hloubka ostrosti se zmenšuje s delším ohniskem, kratší vzdáleností a nižší clonou).