Sony alfa 57
Třetí v řadě nového designu SLT zrcadlovek po A77 a A65 je řekněme odlehčená verze s názvem A57. To co v sobě skrývá, v čem se liší od předchozích dvou a jak se s ní fotí, si krátce ukážeme v dnešním testu. Nečekejte však nějaké závratné odlišnosti, v poslední době se již od sebe mnoho tyto fotoaparáty neliší.
Zdá se, že první design Sony SLT zrcadlovek (ač mnozí tvrdí, že se o zrcadlovky nejedná, já tvrdím, že ano, je celkem jedno, že zrcadlo není sklopné, ale je pevné a polopropustné), které prezentovaly SLT A33 a A55 se definitivně rozdělil na dvě skupiny. První zůstaly věrné nové typy A35 a A37, kdežto A77 a A65 vytvořily novou skupinu, větší a robustnější, do které patří i dnešní A57. Když jsem poprvé viděl a četl parametry A57, tak jsem byl tak trochu zklamán, že se nejedná o žádnou novinku s vylepšením a zároveň potěšen, že výrobce jakoby odpověděl na moji otázku vyřčenou u A65, proč neudělal SLT s menším čipem, třeba tím špičkovým, který je v novém NEXu-5N. A stalo se. Dá se tedy jednoduše říci, že Sony vzalo tělo od A65 a dalo do ní 16MPix CMOS snímač, který již své kvality opravdu prokázal.
Jak už jsem řekl, tělo A57 patří mezi robustní dobře padnoucí do ruky
se standardním rozmístěním ovládacích prvků po celém těle. Tak jako
u A65 mne osobně chybí zadní otočné kolečko pro volbu clony a času. Ale
s tím Sony skoro úzkostlivě šetří a nechává si ho jen pro dražší
vyšší modely. Hmotnost odpovídá tělu, není nijak výrazně vyšší a
poměr velikosti a hmotnosti je tak vyvážený. Přesto, zvláště když
budete používat větší objektivy, neříkám, že by se nehodil vertikální
grip. Bohužel stejně tak jako u A65 jej musíte oželet, protože výrobce
s ním nepočítá.
Stejně jako u A65 je rozmístění zadních prvků dostatečné a možnost
naprogramovat si určité funkce na dvě horní tlačítka na zadní straně
beru jako bonbónek, který mile potěšil. Jediné co bych snad konstrukci
vytknul, je umístění otočného kloubu pro LCD. Jeho umístění dole mi
nepřijde jako moc šťastné řešení. Levý bok by byl praktičtější pro
situaci, kdy člověk stojí před fotoaparátem a potřebuje kontrolovat
záběr a mít tak LCD otočeno dopředu. Protože při takovém záběru je
fotoaparát skoro vždy na stativu, je možnost otočení LCD dolů do
stativové hlavy tak trochu nesmysl.
Hledáček a LCD
Hledáček je podobný jako u A65, má vysoké a jemné rozlišení a zvětšení 1,04× s možností nastavení dioptrie –4 až +3. Tím, že je hledáček elektronický, se zobrazuje intenzita světla a tím vidíte, jak bude výsledná fotka vypadat a navíc máte možnost si v Menu nastavit různé druhy zobrazení informací, které chcete na LCD zobrazit. Zjednodušeně řečeno, vše co se zobrazuje na LCD je možné zobrazit i v hledáčku – histogram, vodováha, přehled všech funkcí. Při rychlém pohybu do stran ale opět dochází k roztrojení obrazu, sice ne tak silnému jako tomu třeba bylo u předchozí A35, ale je patrné. Přesto je pohled při velikosti zobrazení skoro 1,1× příjemný, a není to pohled „do kanálu“ jako tomu bývalo donedávna při zvětšení 0,7×. V základním nastavení je zapnuté automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD.
LCD je širokoúhlé, 3“ typu Xtra Fine TruBlack s rozlišením 921000pixel. Jak už jsem zmínil u A65, oproti předchozímu A77 je systém vyklápění jednoduší, ale dostatečný až na nedokonalost s vyklopením pro pozorování LCD před fotoaparátem. Pokud LCD je opatřeno antireflexní vrstvou, pak by chtěla trochu vylepšit. Zobrazení je možné v mnoha režimech stejně jako hledáček.
Pro zobrazení naexponovaných snímků je možné si vybrat z několika typů zobrazení. Zobrazit samostatný snímek s informacemi o expozici, s histogramem nebo v náhledech. Každé místo je možné cca 12× zvětšit pro kontrolu, zda bylo dobře zaostřeno. Zobrazení karet Menu je stále stejné, což je fajn, zde je konzervativní přístup plusem a stejně tak funguje i tlačítko nápověda, kdy si může zobrazit nápovědu jak pro funkce, tak rady a návody pro okruh témat, který chcete zrovna fotit. Zkrátka taková malá kniha o fotografování.
Tak jako u A65 je tlačítko Fn vstupem do nabídky funkcí zobrazených na LCD a zadním křížovým voličem s prostředním potvrzovacím, si vybíráte určitou funkci a měníte její nastavení. Jednoduché a přehledné. Měnit hodnotu funkce můžete i pomocí předního otočného voliče. Je to o jeden krok rychlejší.
Tak jako se u A65 znovu objevila funkce „chytrého telekonvertoru“, tak
je i u A57. Zde se však výrobce pokusil o určitou inovaci funkce a nemám
pocit, že to bylo vždy zrovna šťastně uděláno. U A65 lze zvětšit
aktuální ohniskovou vzdálenost o 1,4× a 2×. Snímky jsou tvořeny jen
středovou částí čipu, takže při zvětšení ohniska o 1,4× má
výsledný snímek velikost 12MPix a při 2× zvětšení má velikost 6Mpix.
Nejedná se tedy o žádný digizoom ale pouze o výřezy z čipu. Velikost
rozlišení se nastavuje automaticky podle velikosti přiblížení.
U A57 je tomu už jinak. Sice je to v návodu celkem podrobně popsáno ale
také ne zrovna srozumitelně. Řeknu to tedy vlastnímu slovy. U A57 pokud si
sami ručně neupravíte velikost rozlišení předem, tak se vám snímek
„natáhne“ na plné rozlišení čipu. Na zadní LCD se funkce a nastavení
zobrazuje vpravo dole. To jestli je osa rozsahu zoomu rozdělena na dva díly
nebo na tři (jako v ukázce) navíc záleží, jestli máte v Menu zapnutou
funkci digitálního zoomu. (Netušil jsem že jednou budu psát o zrcadlovce
s digitálním zoomem.)
V další tabulce je ukázka, jak tento zoom funguje. Použil jsem jeden záběr, poprvé s nastaveným rozlišením na plných 16MPix (4912 × 3264 pixelů), podruhé na 8,4MPix (3568 × 2368 pixelů) a potřetí na 4MPix (2448 × 1624 pixelů). Výřezy ze záběru jsou porovnávány s výřezem bez zvětšení ve fotoaparátu, ale s následným zvětšením ve photoeditoru (photoshop) v počítači.
Jak je vidět na ukázkách, výsledky jsou pozoruhodné. Je mi jasné, že
ortodoxní fotografové se už nějakou chvíli tváří pohrdavě a
nechápavě. Je třeba si ale uvědomit, že tato funkce je vhodná hlavně pro
ty fotografy, kteří, za 1) nechtějí trávit čas u počítače dodatečným
zpracováním fotografií a za 2) velká část jejich fotografií které
„pošlou“ na papír, nebude přesahovat formát A4 (20×30cm). Pro ty co
touto funkcí pohrdají, jí prostě používat nemusí.
A teď k výsledkům. Tak jako jsem netušil, že budu psát o zrcadlovce
s digitálním zoomem, jsem netušil, že budu muset konstatovat, že to není
až tak zavrženíhodná funkce, jak by se na první pohled zdála. Při plném
rozlišení je kvalita více méně srovnatelná s následným zvětšením
v počítači. U obou nižších rozlišení je situace taková, že snímky
přímo z fotoaparátu jsou kontrastnější, než snímky dodatečně
zvětšované. A jak víme, kontrastnější detaily na snímku budou na
výsledné fotografii působit ostřejším dojmem. Ale znovu opakuji, mluvíme
zde o fotografiích spíše menšího formátu – typu rodinná fotografie.
Ale právě na takové fotografy je tento fotoaparát zaměřen. Ten kdo chce
dělat velké formáty, použije odpovídající objektiv a nebo alespoň
kvalitní konvertor, jako je tomu v poslední ukázce. A ještě jedna
důležitá připomínka na závěr, snímky se zoomem nelze exponovat do
formátu RAW.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- 3
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruJako už tradičně, pěkně zpracovaný test. Díky za něj ;-)
rád som si článok prečítal. Ďakujem zaň.
Ještě je hezký test na Alpha a77 na sonyklubu http://www.sonyklub.cz/clanky/detailni-recenze-a-test-sony-alpha-slt-77
Dobrý den.
Asi zde nejsem správně, ale nevím kam tento dotaz napsat. Totiž.. dostal se ke mě obj. Carl Zeiss Sonnar 180/2,8 T a tělo mám Sony Alpha A33. Nevím ale jaký adaptér mám shánět. Na netu jsem našel P-Six, nebo Contax/Yashica.
Tak bych Vás rád poprosil o Váš názor.
Předem děkuji za případnou odpověď.
Suchánek
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.