Fotografování na Airshow

Již delší dobu se zajímám o vojenská letadla a vrtulníky. Zpočátku jsem fotil jen statiku a pokoušel se na kameru zachytit letové ukázky. Jelikož mě kvalita videa zklamala, tak jsem se rozhodl, že za peníze ze stavebního spoření koupím novou AF zrcadlovku a budu fotit i letové. Hned první fotky mě přesvědčily, že to byl správný krok. Na dobré fotce je víc dynamiky a pohybu než na celém videu. A zde bych se chtěl podělit s ostatními o zkušenosti, jak fotím letadla já.

Většinou jezdím za letadly po Evropě. U nás zatím není taková tradice v pořádání Dne otevřených dveří, což je asi pozůstatek z minulosti. Navíc po Evropě se dají udělat zajímavější snímky jak v rozmanitosti typů, které se u nás vůbec neukážou (pro některé to není technicky možné) a navíc Evropani zajímavěji rozestaví statiku – k / do „úlu“, k lesu, na některé stroje podvěsí rakety a kontejnery, se kterými vypadá stroj daleko lépe, než řada „naháčů“ na stojánce. Pokud je nějaké výročí, tak je pokaždé jeden stroj ve výročních barvách kamufláže. Na druhou stranu i u nás se najdou zajímavé náměty. Jsou to lokální akce s účastí AČR, dny územní obrany a jiné pozemácké přehlídky, na kterých se objevují vrtulníky v zajímavém prostředí.

Při cestách poznávám různé lidi. Jedni fotí pouze statiku, jiní jen letové, ale většina obojí, i to co s provozem na vojenském letišti nějak souvisí. „Zápaďáci“ většinou fotí na inverzní filmy a taky toho více naexponují – neustále fotí s bracketingem. Až 7 expozic na jednu statickou kompozici, takže není vyjímkou jeden film na jedno letadlo. Což jsem pozoroval na singapurském A-4SU Skyhawk. Já jsem udělal pouze 6 expozic. Proto se už dnes nedivím, když na příletech nafotí za odpoledne 15–20 filmů a já jen 3.

Příprava

1. Termín akce

V dnešní době není problém zjistit datum a místo konání akce – spíše si vybrat tu pravou. Ale horší je, když přijedete na letiště a akce je zrušena (to se nám stalo v ´99 v Nizozemí ve Volkelu. Dva dny předem zrušili akci, protože je nasadili na nálety nad Kosovem. Naštěstí v belgickém Koksijde nic nezrušili, ale na zpáteční cestě jsme se chtěli stavit ještě v německém Rothu a tam to zrušili kvůli nasazení ten den ráno a to měli už namalovaný vrtulník ve výročních barvách). Proto se vyplatí mít v záloze ještě podobnou akci někde poblíž. Z Holandska to je do Belgie kousek.

2. Místo

Najít letiště, které má rozlohu několika km ², je občas taky legrace. Víte, že se nachází na JZ od města, ale ono je vlastně u jiné obce (u nás Čáslav – Chotusice). Ale i zde pomůže internet. Většina akcí má vlastní WWW a nebo je na ni odkaz na jiných stránkách. Pomoci může také knížka Military Airfields of Western Europe, kde jsou solidní popisy všech základen, bohužel lze sehnat pouze na západ od Plzně.

Stejný, ne-li horší problém, je najít místo k přespání. Najít kemp v Dánsku, když pouze víte, že se nachází severně od města a cedule se směrem nikde. Tak nezbývá než se zeptat. A ouha! U nás lidi alespoň umí rusky, ale že cca 17ti letí kluci nebudou rozumět anglicky ani německy, to jsem nečekal. Jediné, co z nich vypadlo, bylo „next way, next way“. No, vždy se místo někde najde. Byla to střelnice, což jsme poznali ráno, když přicházeli lidi s puškama. Naštěstí ne na nás.

3. Počasí

Toto je vždy největší sázka do loterie. Meteoservery se vyplatí znát. Místo najdete, proudí tam davy lidí a ty vás navedou. Ale když prší, tak to je špatné. Program je zkracován, fotit se nedá a když, tak fotky stejně za nic nestojí a nálada je na bodu mrazu. Jindy zase předpověď nepřeje a počasí vyjde, fotky na webu jsou nádherné a vás mrzí, že jste to neriskli.

4. Doprava

Zde jedině auto. Pokud nejedete do Hradce na CIAF, tak vám nic jiného nezbyde. Ale má to své výhody. Máte kam dát pohodlně a bezpečně fotovýbavu, stan, spacák a podobné. A cena benzínu – doporučuji moc nad tím nepřemýšlet, ve dvou se to už dá, jinak byste museli sedět doma.

Co potřebujete

Fotoaparát

Tělo by mělo umožňovat prioritu clony a času a pokud možno rychlý AF. Tedy běžná AF zrcadlovka, pohodlně lze použít i MF SLR na statiku a AF SLR máte volnou na letové. Tím pádem máte možnost používat najednou více filmů. Na statiku postačuje základní zoom 28–80 (výjimečně od 24 do 105), samozřejmě i pevná ohniska. Nejvíc 50 mm na focení venku a 28 mm do hangáru. Na letové ukázky je potřeba objektiv alespoň 300 mm. Zkoušeli jsme i focení s telekonvertorem, ale to nedělalo moc dobrotu. Pomalejší AF, clona jde nahoru, zkracuje se čas a hůř se drží z ruky (nechá se pohodlně udržet čas 1/ohnisko a rychlejší). Zde se obejdete bez stativu, snad jen na foto nějakého stroje odstaveného v kopřivách, kam je vstup zakázán (Sliač – Migy 21 a 29).

Film

Jak jsem psal výše. Použít lze inverzní nebo negativní film, pochopitelně v barvě. Mně se osvědčila Fuji, má neutrální podání barev. Kodak je spíš na lidi. Na letové stačí ISO 200 a na statiku ISO 100 (vynikající je Reala 100). Volba filmu záleží ovšem na vás. Každý preferuje jinou značku, kterou už má dávno odzkoušenou. Někdo dělá hodně velké zvětšeniny a jinému se líbí zářivé barvičky.

Dále

Tužku a papír. Pro někoho možná zbytečné, ale kdo si chce později fotky přesně popsat, tak je lepší zrovna na letišti opisovat čísla (bortová) strojů a doma pak v klidu přesně určit verzi a jednotku. To se dá s pomocí WWW nebo knih, které jsou k dostání na zahraničních leteckých dnech.