Ten Zola je z veřejné knihovny? (podle čísla J 8173)

přemýšlím o souvislostech ...

má to nějaký skrytý smysl? nechytám se....

Námětově zajímavé zátiší, které ale bohužel sráží zásadní technické a kompoziční nedostatky. Nejslabším článkem je ciferník budíku, který je zastřený částečně mléčným závojem. U tohoto typu fotografie je precizní ostrost a čitelnost detailů klíčová.
Kompozičně snímek trpí necitlivým ořezem ve spodní části, kde chybí spodní hrana knihy i fotografie. Působí to stísněně a vyvolává to dojem náhodného cvaku, kterému chybí finální dotažení. Černobílé podání má sice svůj potenciál, ale bez technické kvality a čistoty kompozice zůstává jen u nevyužitého nápadu.

Že by vzpomínky? Tak jde čas - přijde mi taková nedotažená.

Popravdě - nevím. Na návštěvě jsem to nezkoumal, jen se mi ty propriety zalíbily jako zátiší, toť vše... ;-)

Asi je nenajdeš. Přišel jsem, spatřil v knihovně tuto scénu a získal jsem pocit, že by z toho mohlo vzniknout zátiší - kniha, děcko a čas...;-)

Těžko říci. Pravděpodobně nemá. Asi mi to jen přišlo roztomilé - stará kniha, starý budík a jako kontrast to děcko...;-)

S budíkem máte pravdu, ale v dané situaci (na návštěvě) jsem nechtěl scénu narušovat jakýmkoli zásahem, tím méně hýbat s budíkem. Spodek byl natolik nedobrý, že zásah ořezem jsem považoval za nezbytný. Děkuji za návštěvu... ;-)

Černobílá tomu sluší. Kdyby to bylo barevné, byla by to jen hezká polička. Takhle je to tiché, trochu melancholické a skoro filmové ;)

Moc ti děkuji za vstřícný komentář, obzvláště za poslední větu - tak nějak podobně jsem to viděl... ;-)

pro mě není :-)

pro mne ano

Nevím...netuším.