Tuhle fotku bych rád věnoval mé ženě, která, byť na pokraji sil, ani na chvíli nezanadávala na mou umanutost a neochotu přiznat, že zkratka, kterou jsem zvolil, byla chyba a statečně se prodírala hustým klečovým porostem v bahnitém terénu. A to už jsme před tím prolezli nepřístupný lesní porost, příkopy plné bahna a louku připomínající scény z Krále Šumavy, takže 1,5 km jsme šli 2 a půl hodiny. A to jsem ještě uprostřed klečí vyndal foťák a začal fotit. Vzhledm k nepřístupnosti terénu si troufám tvrdit, že fotku této bažiny nikdo jiný nemá.