Nádherná, snová záležitost. Tento snímek ukazuje, že fotografie nemusí být dokonale ostrá, aby diváka zasáhla – naopak, ta záměrná neostrost a jemné pohybové rozostření jí dodávají neuvěřitelnou hloubku a poezii. Architektura vystupuje ze stínů jako vzpomínka nebo zjevení.
Schodiště vpravo s mizející siluetou dodává snímku skvělý dynamický prvek a příběh.
Černobílé provedení s jemnou škálou šedé tóny krásně sceluje a podtrhuje melancholickou náladu.
Skvělá ukázka toho, jak zachytit genius loci místa skrze emoce a autorský záměr, ne jen skrze pouhou realitu. Klobouk dolů před autorem, tohle se neomrzí

kdyby ten chodec byl o kus výš a zřetelnější, tak bych to bral. Kompo je pěkný

Za oponou, nebo zavírajícími se víčky. Moc pěkné ...

tahle je pěkná, taková tajemná...asi díky i těm schodům