Okem profesionála: vyhodnocení tématu "Co se děje v trávě", červenec 2016

Za projevený názor urážky a napadání? Díky, příště budu vědět, že mám mlčet.

Po prečítaní tvojich komentárov som mal podobné pocity. Reagujem len preto, že nepovažujem načrtnutý "problém" za tak jednoduchý a čiernobiely, ako ho tu viacerí prezentujú. Ľudia, ktorí sa venujú makru už dlhšie, sa v komentároch "pod súťažou" nič nové nedozvedia. Začiatočníka/nadšenca však často dokáže ovplyvniť jediná dobre mierená veta..

Dobře, můžeme se donekonečna dohadovat, co ještě není a co už je za hranou, argumentovat, vysvětlovat, relativizovat a tak dále. Mně je prostě líto, že tolik lidí necítí, že na diskutovaném postupu není v dané disciplíně něco v pořádku. Je mi líto, že tolik lidí necítí, že fotka má především působit sama za sebe a až v druhé řadě má působit spolu s komentářem. Není tedy příliš relevantní, když autor v komentáři vysvětlí trik, kterým získal fotku, která na první pohled působí jako dokumentární. Je to svého druhu alibismus, aby ho rovnou neobvinili z podvodu. A předpokládat, že každý divák je entomolog, který bezpečně a okamžitě rozezná samotářskou kutilku od společenských druhů vos a bezpečně tedy ve fotografii rozezná příběh vzniklý z více expozic, je znovu dosti trapné, neboť jsem si nevšimnul, že by fotoaparat.cz byl pobočkou nějakého hmyzovýzkumného ústavu.

Rozumím, že si každý potřebuje najít své hranice pro postproces ve fotografii a slouží k tomu diskuse.

Nerozumím, proč má ta diskuse podobu grilování tvorby H. P., který zcela řádně a podle platných pravidel vyhrál nějakou soutěž.

Jen připomínám, že jsem nezačal s kritikou tvorby H.P., nýbrž s kritikou rozhodnutí hodnotitele.
Je dosti logické, že následující diskuze se bude týkat vítězné fotografie a tedy i tvorby jejího autora. Je to veřejná soutěž na veřejně přístupném webu - kdo se bojí, nesmí do lesa...

Romanxyz výše píše o dojmu "podvodu" a Lukáš Burget o pokřivení reality ("toto se v trávě nedělo"). Zkuste se, kluci, podívat na tuto fotku z kategorie "Reportáž":
https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/366603/
Podezřívali byste autora z podvodu? Považovali byste to za tucet motocyklistů a pokroucenou realitu? A podle mě byl záměr Huberta Poláčka podobný - rozfázovat děj. Uznávám, že to rozfázování není na fotce úplně zřejmé, ale u makra to naráží na technické bariéry (všechny fáze nedostanete do roviny ostrosti) i na biologické bariéry (dráha letu hmyzu není tak přímá, jako u motocyklisty). Fakt si myslím, že záměrem Huberta Poláčka nebylo diváka podvést ani překroutit realitu - jeho záměrem bylo "pouze" dosáhnout efektu. Je to samozřejmě má víra, ale není slepá, ten argument, že autor píše pod fotkou o kutilce v jednotném čísle, je silný.

A neměla by zapadnout jedna důležitá skutečnost. Kdyby pořadí soutěže bylo podle bodů udělených diváky, zvítězila by zřejmě tato fotka:
https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/418287/
A není právě ona tím odsouzeníhodným případem „podvodu“ a „pokřivení reality“? :-)
A není nakonec dobře, že profesionál rozhodl jinak než diváci?
A není celá tato diskuse vlastně útokem na zdejší diváckou masu?
:-)

Vidím určitý rozdíl mezi fotkou, u které je vznik složením jasně zřejmý (a tedy přiznaný):
https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/366603/
https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/419775/
a mezi fotkou, která může diváka snadno zmást, protože se tváří jako jedinečně zachycený okamžik:
https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/180322/
https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/418905/

U takovýchto matoucích fotek je namístě přiznání autora, pak je vše v pořádku. Pokud to neuvede, vnímám to jako podvůdek.

Mně tady zajímá spíš ten princip. Čím se odlišuje fotografie od jiných výtvarných technik? Tím, že není vymyšlená, ale spočívá v zachycení reálné scény. Tím, že divák věří, že se dívá na reálnou scénu, tím na něj působí. Ve chvíli, kdy jí divák přestane věřit, ztratí fotografie svoji váhu a výlučnost, stane se z ní jen jedna z mnoha výtvarných technik.
Od nástupu digitální fotografie se čím dál víc rozmáhá její manipulace (manipulace tu byla i dříve, ale v mnohem menší míře a jen u profesionální fotografie, amatéři to neuměli) a následkem toho i postupně ztrácí svoji věrohodnost. Spousta laiků vám dneska řekne: "Je to úchvatná fotka, ale určitě je nějak vylepšená ve photoshopu." Svoboda v manipulaci s obrazem na počítači je sice krásná věc, ale podrážíme tím postupně fotografii nohy. Mělo by být v našem zájmu trvat na její "čistotě".

Éra, kdy fotografie byla krásná právě proto, že byla pravdivá, byla doba „starých bardů“ z agentury Magnum, tedy cca 1930–1980. Předtím byla kvůli náročnosti fotografického procesu většina fotografií aranžovaných (včetně válečných reportáží) a potom už začalo být příliš snadné manipulovat s obsahem dodatečně.
Je to kruté, ale ta doba se nevrátí. Osobně se s tím také smiřuji těžce. Ale u těch nejsilnějších fotografií, které jsem v poslední době viděl, je to buď předem jasné, nebo je to úplně fuk, jak vznikly.