Vřískot beze zvuku
V lese se všechno hýbe, i když by nemělo. Stromy se táhnou vzhůru jako pokroucené postavy, které se snaží vyrvat z neviditelných pout. Podzimní oranžová se mění v barvu spálené země a mezi kmeny se táhne zneklidňující šmouha, jako by tu před okamžikem něco proběhlo — příliš rychle na to, aby to bylo zvíře.
Vzduch je hustý a těžký, plný tichého pulzování, které se ozývá z hlubin lesa. Každý krok zní, jako by se ozýval z něčeho dutého. A když se podíváš mezi ty roztřesené linie, máš pocit, že z temných mezer mezi stromy kdosi sleduje…
Jen zprvu nehybně.
Pak se to pohne. Blíž.
A když se otočíš, zjistíš, že se kmeny neklátí kvůli větru — ony se naklánějí za tebou...
:-) Pěkný večer !
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
-
-
-
Zajímavé...až příjemně děsivé. :-)
-
Děkuji, splnilo účel :-)
-
-
barevně super, krásně rozhýbané
-
-
-
-
... hmm.
-
Reaguje na Spacetray 16.11.2025 21:16: "barevně super, krásně rozhýbané..." - zobrazit celý komentář
děkuji moc :-)
"Zajímavé...až příjemně děsivé. :-)..." - zobrazit celý komentář