My na nároží stáli jsme
už přes hodinu jistě;
o našich duších spojení
mluvili něžně, čistě
Že oba rádi máme se
jsme šeptat nepřestali;
my na nároží stáli jsme
a stále jsme tam stáli
Bohyně příležitosti
jak komornička čilá
šla mimo, stát nás viděla,
se smíchem odkvapila.
Heinrich Heine
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Krásné zákoutí a ty postavy a jejich stíny s tam napasovala famózně :-)
Jj, Nový Svět nezklame. A ty taky ne :-)
Hezké, poezie i foto.
Děkuji vám :-))
Príma fotka.
:-)
Stíny postav ještě v normě, ale nechápu projasnĕní... hlavnĕ levé části snímku. Pěkně by vyniklo okno ve stínu, na které hází odraz nasvícené protĕjší nevím co... okno, výlohy... Projasnit klidně, ale nechat přirozenĕjší přechod mezi světlem a stínem... A i ti dva, o nichž to je... by více vynikli. Takto se mi nechce premýšlet o obsahu... jen o těch stínech nestínech... nemáš jinou verzi?
Mám samozřejmě barevnou fotku před úpravou, ale vkládat sem už nebudu. Nerada se opakuji :-)
Bezva
"Mám samozřejmě barevnou fotku před úpravou, ale vkládat sem už nebudu...." - zobrazit celý komentář
;)
fotka je kvalitní jak po technické stránce, tak obsahově. stíny jsou jistě v normě a to prosvětlení je jistě od oken zdejší specifické miniarchitektury.
Legrační je,že když TY dáš lidi zezadu,má to smysl a ještě to i dobře vypadá... ;-)
"Stíny postav ještě v normě, ale nechápu projasnĕní... hlavnĕ levé části..." - zobrazit celý komentář