Přišla ráno na moje pískání srnčete. Asi ztratila přehled, kde ho v obilí má a moje pískání v ní probudilo mateřské pudy. Když se objevila, pískat jsem se už dále neodvážil. Nechtěl jsem jí zbytečně znepokojovat. Měl jsem ještě v paměti zážitek z předchozího dne, kdy v podvečer na moje pískání přiběhla srna prudce s frkáním nečekaně z opačného směru, než jsem vyhlížel a málem by mě povalila. Srna se zarazila asi tři metry ode mě před stromem, za kterým jsem seděl a ztuhla jako socha. Nehýbal jsem se a dal jí možnost se pomalu obloukem vzdálit. Asi nechápala, co se stalo.
ISO 800, 1/160 s., f/5,6, exp. - 2/3, stativ
Děkuji za shlédnutí a případné komentáře.