Skládáš si mě do obálky,
rýmovanou samotu.
Ještě jednou vracíš stránky,
hltáš moji nahotu.

Skládáš si mě do obálky,
já v ní bíle usínám.
Do obálky kreslíš dálky
s chrpovýma očima.

Skrytou mezi nedospánky
políbíš mě nahonem - honem.
Horkou jako střepy z války,
cvakly zámky ...
zapomeň, zapomeň, zapomeň .

Schováváš mě do přihrádky,
strach mám, že zas trucuješ.
Seškrtáš mě na dva řádky,
víckrát už mě nedočteš.

Skládáš si mě do obálky,
prý mě zase rozlepíš.
Na Pomněnky, na Fialky, na Tři krále atd.

Z. Navarová: O samotě