Kdybych byl slepý, nespatřil bych krásu tvoji,
kdybych byl hluchý, neslyšel bych tvůj hlas,
však z toho co vidím a slyším mě mé srdce bolí
a toužím jen po tom spatřit tě zas.
Mé city sténají, však najít tě nemohou,
mé oči plakají, však nikde tě nevidí.
Chci zas cítit vůni tvou medovou,
mé srdce chce tě, za to se nestydí.
Má ruka osamělá v prázdnu tvou ruku hledá,
v obavách se zachvěla, zda se s tvou rukou shledá.
Tak jako slza, co stéká mi po tváři,
jsem sám a pomalu klesám,
snad osvobodit se mi podaří.
Když jsi se mnou, jen tehdy se směju,
když na mě mluvíš, nic jiného nevnímám,
jen díky tomuhle ještě žiju
a moc rád na to vzpomínám.
Mé srdce tluče a dál tlouct bude,
milovat nesmím a nebudu milován,
až z mé lásky bude moře rudé,
pak teprv tehdy zrudne i oceán.
Oceán modrý rudým se stal,
utonuly v něm city kterých lze litovat,
lásky nesmírné přec jsem se vzdal,
ztratil jsem všechno, páč nesmím milovat.
Když nejsem s tebou, jako bych nežil,
však být s tebou nemů