Do mého ticha vytáhla svíci,
zaplavila obzor jasem.
Přišla v nepadnoucím kabátu,
dlouhém jak moje touha spící.
Na ruce, polibek skrytý ve hmatu.
Něha - malá černovlasá kouzelnice.
Přišla mi říct,
že tajemství má rub i líc.
Když kouzlí z pod rukávu,
k duši mé mi dává klíč.
Já mám jí plnou hlavu,
malé smějící se kouzelnice.
Hádám, co bude čarovat.
Proč stojí u dveří a zase mizí?
Kouzla schovává
a tiše zašeptala
když u mě stála:
Máš celý svět,
já už ti všechno dala.
Já pochopila,
že pravdu čarovala.
Pak otočím se,
už je pryč.
Vyběhla jsem za ní
a před domem ji chytla v dlani,
stála tam a kouzlila svůj něžný úsměv.
Jen oči zavřít musíš
a nepřestávat hledat dlaně,
ve tmě sladké od smíchu.
I docela potichu,
můžeš znít a slyšet hvězdy.
Spálit modré nebe,
když samotou tě zebe.
A do tvého ticha,
přitančí malá kouzelnice, co říkává si NĚHA …..