Většinou se mi více líbí barevné, ale tady je to naopak.

...ale emoce opět vyhrávají... ;-)

...ale nemusí to tak být vždy...

Myslím,že v barvě emoce rozhodně více vyniknou..je v tom tolik smutku....

Řekl bych, že emoce ustoupily barvě. BW ve mně vygenerovala poci t smutku a lítosti nad pejsánkem, barevná to uvedla na pravou míru. Pejsek vůbec není opuštěný, má na své pozorovatelně dokonce polštářek :-)
Ale ta bw je vskutku sugestivní ...

Ta čb je krásná

Ano, máte pravdu. V barvě nevypadá smutně, spíš tak na pohodu odevzdaně. V BW ten smutek může být i mým ručním lokálním zesvětlením oči. A děkuji za komentář:-)

Možná, kdybych ořízla tu barevnou na stejný formát jako BW, byl by rozdíl ještě lépe porovnatelný. Děkuji za názor.

Děkuji za zastavení i názor.

Děkuji za hodnocení i názor :-)

Děkuji, potěšilo.

Máte pravdu, stoprocentně to neplatí vždycky a barva dokáže emoce vyvolat taky, jen úplně jiným způsobem. Rozdíl je v tom, jak s nimi obě varianty pracují. Barva je skvělá tam, kde je sama o sobě nositelem nálady – teplé tóny západu slunce, kontrast červené a zelené, nebo když barevná harmonie dotváří příběh.
Černobílé zpracování má ale navrch ve chvíli, kdy jsou barvy v záběru chaotické, nesourodé nebo vyloženě odvádějí pozornost od toho podstatného. Tím, že se scéna oprostí od barevného šumu, vynikne čistá grafika, světlo a stín, textury a hlavně výraz – třeba v portrétu nebo street fotografii. Člověk se pak podvědomě soustředí na obsah a moment, ne na to, co jakou má barvu. Proto se říká, že BW často emoce umocní – zkrátka očistí scénu od rozptýlení. A děkuji za zastavení.

:)

Stejný ořez by určitě umožnil lepší srovnávání.
Asi bych nechal o kousek víc okolí než je na čb - zachoval otevřené křídlo okna.