Pěkné podobenství o člověku

pěkné, zaujalo

Působí to trochu jako odposlechnutý příběh. Vidíš siluety lidí, ale nevíš, co přesně říkají, kdo jsou, proč tam stojí. A přesně to je na tom silné, mozek si začne doplňovat scénář. Možná hádka, možná obyčejný rozhovor, možná něco důležitějšího, než to na první pohled vypadá :)

Komunikace, spolupráce a násilí – jak tenká může být hranice mezi dvěma podobami našeho já? V každém z nás je potenciál pro empatii i agresi, pro budování vztahů i jejich ničení. Fotografie nepůsobí jen jako zachycení konkrétních momentů, ale spíš jako obecná výpověď o dvojznačnosti člověka. Nastoluje tak i problém svobodné vůle a může nám legitimně klást otázku - nakolik je naše jednání výsledkem svobodné volby a nakolik je určováno okolnostmi, instinkty nebo nejrůznějšími situacemi v nichž se ocitáme. Právě tato nejednoznačnost vnáší do snímku hlubší filozofický rozměr.

vidím tenhle Picassův obraz
https://en.wikipedia.org/wiki/Les_Noces_de_Pierrette

První fotka na mě působí celkem klidným dojmem a jakousi vyrovnaností stínů – osob které tam jsou. Druhá fotografie ve mně evokuje slovo násilí, to, jak se to mezi námi lidmi může někdy velice rychle zvrtnout.

Ano, ano, dobre to je. Aj s tou miezkou, aj ked som nad nou spociatku dost rozmyslal.