Valentýna nemam ráda, ale toto je milé, jeste sem nevidela ze by nekdo dával odrostlou pampelisku :)

zaujalo

krucipisek, zapomnela jsem vypnout body

Krucipísek, to srdíčko vypálilas laserem .
Takhle s tím kněžíkem nezacházel ani Claudius :-)

tak samozřejmě... pro odrostlou pampelišku bylo třeba zajít ke dvanácti Měsíčkům, Roníku. Dyť víš, že Láska hory (a pampelišky odkvetlé) přenáší! :-)

srdíčkou je s láskou malované na asfaltovém chodníčku, šípem prokláté je těsně vedle, aby nebolelo, a pampeliška? - viz náš Roník... takže kněžík jest jistě polichocen tolikou láskou velikou (ale nedoceněnou!!! - zjevně tebou ;-), si budu pamatovat ;-) :-D

fšem štyřem Ď.!

Někdy se Amor netrefí :-) moc pěkné...

To je milé, že sis vzpomněla... ;-)

Tak ty se vracíš k focení pampelišek... Kruh se uzavírá. Pěkné, Valentýnské.

vracím k focení pampelišek... to nevím, mám pocit, že fotím všechno a zrovna na pampelišky si nějak nevzpomínám. Připomeneš mi?

Pampelišky, když jsem začínal, fotil jsem je (kromě jiného). Pamatuji na jednu, odkvetlou. Schoval jsem za ní slunce, jakoby se rozsvítila, byl jsem na to patřičně hrdý... Pak jsem fotil jiné věci... Zatím ještě ne, ale třeba se k pampe-liškám jednou vrátím.

Připomnělo mi to starý japonský film s Mifunem v hlavní roli. Obyčejný rolník s touhou státi se slavným samurajem. Šikovný byl, učil se, vyhledával bitky, proslavil se. Po létech vyzrál, stáhnul se, meč používal vzácně. A když prošel rozhodujícím soubojem, odložil zbraň úplně a vrátil se odkud vyšel, k pěstování čehosi. Ale už to byl úplně jiný člověk.

U tebe si pampelišky nevybavuji, spíše jsem myslel na sebe. Proto nesrozumitelný komentář. Každopádně foto srdeční (a trochu pampeliškové) je moc fajn.