Tak vidíte, a to ste pod môj obrázok napísali "Tento způsob fotografování zdá se mi být poněkud nešťastný... [...] každý z nás vidíme a chceme vidět svět v jiném světle".

Mne to príde, že Vy len dávate pozitivistickejšie názvy :-) Ale uznávam, áno, toto je možno naozaj viac "happy end" fotenie. Niekto tam možno nechal svoje už nepotrebné topánky v nádeji, že niekomu inému pomôžu. A sú pekne, poriadkumilovne "aranžované".

Nejsou aranžované, je to nalezené zátiší, ani jsem se ho nedotkl.
U vašich fotek jsem narážel na to, že se mi námět dost ekloval...

Predpokladal som, že nie sú aranžované samotným autorom fotografie, to preto som napísal "aranžované", ale ďakujem za potvrdenie.

Čo sa týka tej vnímanej hnusnosti v mojich obrázkoch, tak podobne, tiež som ju sám nevytvoril, nič som v danej scéne nearanžoval. Ale vytvorili ju ľudia a ja som tiež človek, a tak sa ma nejako týka. Lebo napr. každý produkuje nejaký typ "hnusnosti", hoci to nemusí byť tak "na scéne". Ale to len na okraj ako reakciu. Táto Vaša fotografia sa mi naozaj dosť páči.

Dnes a denně vidíme spoustu hnusu - na internetu, v televizi ve zprávách nebo v detektivkách, jsme tím přesyceni. Právě proto dávám přednost úsměvným scénám. To že (nejspíš) někdo šlápl do bahna, chvilku zkusil boty sušit a pak rezignoval a odešel domů bos není žádná tragédie a může se stát kdekomu. Alespoň bude mít na co vzpomínat :)

Ošklivost v umění svůj význam má. Zrovna nedávno jsem viděla krásnou kresbu Xantyphy, ženy filosofovy. Krásná kresba, žena ošklivá, ale ne až tak vlastní vinou. Chodil-li její muž Sokrates po tržišti a kladl zdánlivě nesmyslné otázky, nezajistil ji prostředky na řádné živobytí, zatrpkla, zahořkla... Avšak Sokrates byl skvělý filosof. Přeji hezké světlo a milé nápady. A jaksi mimo soutěž. Na Holém vrchu u Sitomi jsem ztratila obě podrážky od bot. Vyfotila jsem je, fotografií nazvala Trampoty turistovy. Ale obavy z připomínek mi zatím nedovolily sem fotografií dát. A ani nevím, do jaké kategorie. V tom, co zbylo, jsem musela v bahně až do Třebenic:-).

Fotografuju už dlouho, ale že bych svoje fotky považoval za umění - to opravdu ne, k tomu mi chybí sebevědomí (nebo možná drzost).

A taky už jsem svého času odepsal Merrelky, když mi předtím bylo projít v nich asi kilometr podzemním potokem :)

Aranžované, nearanžované - je to důležité? Já cítím - myslím, že ne. Asi by se to dalo lépe nafotit, ale tady je podstatné, pro mě, něco jiné. Čižmičky, které dosloužily, uschlý asi břečťan a opadavá fasáda až na cihlu. Vše, svým způsobem, po životě, ale ve finále to na mě, asi kvůli červené, nepůsobí pesimisticky.

Díky za zastavení. Když jsem to fotil, zaujal mne kontrast mezi čistou a špinavou botou, jaký příběh tomu asi předcházel. A pominul jsem ostatní příběhy, které tomu nepochybně předcházely, tím spíš, že stavbička o níž se boty opíraly je zdevastovaná pohřební kaple rodu Trauttmansdorffů...

pěknej nález