Smutný pohled to je, ale moc pěkně jsi krajinu zachytila. Líbí se mi ta podvečerní, klesající mlha,, která do rána vše zahalí.

Dík Mílo, poprvé co jsem v FA jsem se dostala k "mlze". Bohužel hezčí místa byla v místech, kde nebylo možno zastavit a v tom čase není tak atraktivní jako ty ranní, kde se objeví i někde slunce a barevná krajina, ale taková byla realita.

Smutnou skutečností fotografií krajin je to, že nám dokáží zprostředkovat pouze dvourozměrný vizuální obraz, ale už nic z toho, co autor prožívá při svém zastavení a vnímání krajinné scenérie. Není to však jen pohled před námi, co nás okouzluje, celý prožitek často dotvářejí i další okolnosti, které podtrhují a umocňují sílu našeho zážitku. Vždyť jen stanout na rozhledovém místě a vystavit tvář teplému vánku či naopak čelit mrazivému větru, vdechovat vůni rozkvetlých luk nebo borového lesa, mohou být i po letech intezívními vzpomínkami. Nic z toho fotografie neumí. Ale i tak nás může přenést do sfér našich zkušeností a míst, kde i my jsmekdysi stáli v tichém vytržení nad krásou přírody. Moc hezká krajina, Mahu, laděná do šedomodré škály, tichá a věčná, s pěkným popředím čekajících stromů na nové probuzení.