Cesta na Sýkoř 1. 1. 2010 (1.1)
Skica literárního poklesku věnovaná slavné chenmičce Olesee Agafonové.
1.
Mám práci a volá Saša. Ano, ruší. Dělá to s neomylným instinktem studentky, která nemá celý semestr nic na práci, aby se ve zkouškovém období zhroutila a ztloustla. Píše diplomku u člověka, kterého vášnivě miluje už od prvního ročníku. Za tu dobu, co ho zná se habilitoval, rozvedl a přestal holit. Takže vlastně už dávno miluje někoho jiného, než když jej viděla poprvé. Poslední rok nemluví, než o něm. Naposledy, tuším, tvrdila, že sem za ni přijede. Takže. . .
Ve sluchátku to praská jako ze staré vinilové desky v místech mezi skladbami.
„Ahoj zlato, co mi chceš?“
Po chvíli praskání se ze sluchátka ozve: „Představ si to.“
„Co si mám představit?“
„Spíš koho.“
„Ona myslí mne,“ Chraplavý hlas Saši se bez varování proměnil na mužský, něžný a nevyzrálý. Kdo to je?
„Tak se představte, pane.“
„Představ si to,“ to už je zase Lexa, „Přijel můj brácha. Chce tě vidět.“
„Proč?“ trochu se za
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
-
Barvou hlasu mi trochu připomíná kohouta. Jistě má červený hřebínek.
„Ve čtyři.“
„Tak v pět… jak se to jmenuje, Sašenko?“
„Neříkej mi Sašenko, blbečku.“
„Promiň sestřičko. Jak se jmenuje ta kavárna, kde jsme byli.“
„Pierot a měsíc“
„V Pierotovi a měsíci.“
„Dobře, přijdu. Ale teď mi dejte Lexu a chvíli ji ten telefon nechte, prosím, já vás za to budu mít ráda.“
„Sašo, slyšíš? Už mne začíná mít ráda!“
„Káťo, slyšíš ho? Člověk si sourozence nevybere. Ale moje vina je, že jsem jej lépe nevychovala. Jenže, když se narodil, byly mi teprve dva roky.“
„A co dělá?“
„Teď mi sype něco do kávy!“
„Ne, myslím, co dělá jinak.“
„Všechno dělá jinak.“
„Čím se živí?“
„Je to příživník.“
„Studuje? Sašo, soustřeď se, prosím tě.“
„Nevím, ale občas do školy možná i příjde. Začal na matematice, po prvním roce se mu to zdálo moc lehké a tak si přibral psychologii, nakonec nedokončil ani jedno a teď je na dějinách umění.“
„A jak vypadá?“
„Špatně. Au. Má nos jako tu asijskou zeleninu, co jsme viděli u Vietnamců, vlasy připomínají nudle z čínské instantní polévky s pořádnou porcí sójové omáčky,“ Alexa skoro zpívá „chování má, ale nemá vychování.“
Smějeme se.
„Má kravatu?“
„Ne, prsa, totiž znak, totiž motýlka. Sám si ho váže.“
„A jak se vlastně jmenuje?“
„Petr.“
„Neměla bych se mu radši vyhnout? Nemám s Petry dobré zkušenosti.“
„To by bylo jistě velice rozumné. Jenže považ, on se pak zhroutí propadne depresím, já ho budu muset křísit…takže, když kolem něho jen tak letmo propluješ a zavadíš o něj pohledem, což je věc kterou si nezaslouží ani dost málo, tak mi tím ušetříš spoustu práce.“
„Přijdeš taky?“
„Jasně zlato, přece tě nenechám napospas narcistnímu manekýnovi bez životního stylu. Au. Dej tu ruku…“
„A jestli mi přinese květiny, nechci růže.“
„Káťa se ptá, zda ji přineseš květiny.“
„Jestli cestou potkám nějakou zahradu vyplením ji.“
„Slyšela jsi ho? Tak ti to nebudu opakovat.“
Smích.
No to je ale číslo. A že o něm Sašenka nikdy nemluvila. A co docent? Zapomněla jsem se zeptat.
-
Pane Václave jdu si vzít volníčko a lehnu si ke čtení.))
-
-
to tedy nedalo, šetřím si na to čásek v postýlce Václavku, až budu mít před usnutím tu správnou náladičku.)
-
Epilog: pred Porthosem vidim zvlcilou Karkulku. Podlehne?
-
....že nejsou všechny ženy takové,) a proč nám muži nerozumí, a proč my se jim snažíme rozumět a proč i když si myslíme, že rozumíme, nikdy nerozumíme... proč jsou ženy z Marsu a muži z Venuše...inu proto, že by byla jinak na světě strašná nuda.)...
tak milujme své jednoduché muže a nechme je milovat nás, nestudujme zda nás milují mnoho ,málo nebo vůbec a říkejme jim, že my je milujeme, protože od nich slovo miluji Tě slyšeti je jakoby jim koleno měli vrtati...
nestudujme nic a nechme muže dělat jednoduché věci, protože v jednoduchosti je přece krása.Pane Václave... ženy říkají miluji tě častěji, ale rozdělují význam tohoto slova.)
asi proto, že muži slovo miluji tě používají tak málo.) tak aby to světu nebylo líto a bylo to vyrovnané.)btw k foru, orgasmus nehraji, já vždy vše dělám naplno a pokud to plné není řeknu to.)
krásnou noc pane Václave...
-
... podlehla.
-
po ránu,dobré
-
...ten text mi tu neladí, Václav. Iba odvádza pozornosť od obrazu, nádherného obrazu, od tak pekného priestoru, ktorý si zachytil. Nech mi pán Descartes odpustí, ale vynechala by som ho, tentoraz. Spodná tretina preč. A tie dve zvyšné tretiny si zapamätám.
Tak, ako si zapamätám teba. -
Ja byem, Dano, prosil, nespojovat ten obray a ten text.
Obrazovy cyklus je o novorocim vystupu na sykor. text je recyklaci jakychsi poznamek a chci si ho nejak usporadat, tak jej po kouskach davam sem.
Descartes se pripletl, mam druhou variantu bez nej. Ale nakonec (viz. nasl. obrazek, ale to az pozdeji, chci te tou cestou ves pomalu, ne hned ukazat jeji konec, ale uz se tesim, co reknes na dalsi krok) mi to nepripadalo dulezite (to byla dlouha vsuvka, malem jsme ztratil jehlu, totiz nit).
-
dobre, nebudem spojovať
-
krasne recene, vaclave.
A o co vlastne slo? -
...vidiac poslednú vloženú fotku, usudzujem, že tento pohľad je výrezom z nej. Tu to akosi ani nevadí, aj keď výrezom ide kvalita dole, myslím, že to podporuje dojem maľovaného obrazu,ale
-
líbí se mi na ní, Vé, že mě tak bezezbytku spolkla..je příjemné být jí v žaludku?..snad si mě v něm nechá ležet..
