áno

na me je to moc h/c foto ... ale jeste se stavim to okouknout pozdeji ;)

zvláštní...

Viď, DanoJ.

nic pro mě

*

hmmm,makačka na bednu,obzvlášť komentář

To je nějaký druhý bratříček? Vypadá tak. Tak těší mne, pane :)

Heh. :-)

je to ťažké, veľmi ťažké...niekedy človek vynaloží oveľa väčšiu energiu práve na popretie, ako na priznanie...aj keď cíti, že by to malo byť naopak....snažím sa...a keď ma tá snaha neopustí, hádam to nebude márne...

*

Zdá sa že mu(ti) svitá.

Možná to bílé nahoře je superego stařečka Freuda.

:)

v tom prípade je autor lekár a divák pacient :-)

To povídání je Václave vynikající. Cituješ, nebo to máš z vlastní hlavy? Fotka je podle mne trochu nedotažená, ale dal sis laťku hodně vysoko. V každém případě docela vystihuje to, co je pod ní napsáno. Možná, že kdybys shora odřízl to bílé kolečko a udělal z toho BW čtvereček, bylo by to pro mnohé stravitelnější... Třeba je v tom ale skryt hlubší význam, např. pokus o znázornění nehmotné podstaty duše. Myslím té části duše, která je nabyta pozitivní energií :)

Vzledem k tomu, že autor je divák, je pacient lékař.

Já už jsem pár lékařů vyléčil.

Nakonec jsem doktor.

Citace je z vlastní hlavy doktora Junga. S označením stín pro stinou stránku psyché přišel ten veselý švýcar. Druhý odstavec je myslím doslovná citace, první je volná parafráze. Slovo vytěsnění používal myslím spíš Freud.

neviem, či by to bolo pre iných stráviteľnejšie, ale podľa mňa určite nie orezať, určite nie...

pardon "nabita" energií, taková hrubka, stydím se!!
Díky Václave za reakci na můj komentář

:-O
jeuda

streuda

uako
z freuda
:?)

Jehuda
na húsle
niehůdá.

:)

*

.......

*

*

aha, toz superego a ja myslela, ze treti oko se rozevrelo ... jung /se/blahem vrn/t/i, ze se ucastni, asi, mozna, ne. a stin je sympatak :O)

.

Nespoznávam ťa :D

no, docela i líbí,jen tak lehce nahozený, mmmm
Ale dotaz k té bílé skvrně, jsi ušák?

...možno je to hanba, že mi to trvalo tak dlho, že som to nevidela, že som to nechápala, že som tomu nerozumela, že som nerozumela sama sebe...ale nehanbím sa, skôr naopak...
Stalo sa ti niekedy, že si stál pred zatvorenými dverami a chcel si ich otvoriť...a hoci na nich ešte aj bolo napísané..TLAČIŤ....hoci okolo boli ľudia, ktorí ti chceli pomôcť a radili ti, vraveli... stačí potlačiť....ty si namiesto toho len stál pred dverami s rukou na kľučke...a ťahal ich k sebe...? Stalo sa ti to ? Pamätáš si na pocit, keď si tam stál a nechápal, len sa pozeral a nevidel ? Pamätáš ? A potom...veď je to tak jednoduché...tak pochopiteľné...tak prirodzené...tak logické...potom si to pochopil a ruka potisla a dvere sa otvorili....
Darmo by mi ktokoľvek čokoľvek hovoril, darmo by som čítala neviem koľko múdrych kníh...pokým nedozrel čas...pokým som to nepochopila celým svojím vnútrom...pokým som na to neprišla úplne sama...až teraz, až takto to má cenu, až teraz je to naozaj...
Tieň....niečo, čo si človek bežne predstavuje ako čosi tmavé, temné...niečo, čo treba skryť...udusiť, potlačiť, pochovať, zbaviť sa svojich temných stránok...och, aký omyl....ako veľmi sa vzďalujeme od svojej podstaty, od seba samých, keď ukazujeme len tú svoju stránku, ktorú považujeme za dobrú, za obdivuhodnú, za lásky hodnú...keď žijeme len jedným smerom a popierame svoju mnohorozmernosť...zatvárame dvere sami pred sebou, priťahujeme ich k sebe s čoraz väčšou silou...nechceme vidieť, čo je za nimi...sami sebe to robíme...len my sami si škodíme...namiesto toho, aby sme otvorili oči...namiesto toho, aby sme prijali seba samých so všetkými svojimi vrstvami a dokázali sa mať radi v celku....a keď to človek pochopí....tieň, to, čo som považovala za to tmavé, temné.....zrazu vidím, cítim, chápem celým svojím Ja ako to najjasnejšie, čo som vo svojom živote vôbec stretla...je to Svetlo.
Tak prosté.
Ako som to mohla nevidieť?
Aká úľava....
Tečú mi slzy, Vacláv, nevidím na klávesnicu.
Ahoj