Kde jsou širokoúhelníci a šupináči Epizoda XVII

...měl virozu... :o)

Chápu a široce se kaji...(To je ale blbé slovo. Jen tak pro jistotu, aby se někdo Čárlí chybně nedomníval, neposral jsem se.)
:D

Safra, tohle už není bobřík mlčení, to je pořádnej bobr.
Z toho by si loupežník mohl udělat čapku nebo pan ředitel exponát.

Slovo bobr bych snad před Loupežníkem ani nevyslovoval ... mohlo by to vést k nepředvídatelným koncům :)))

Zvláště odpudivým teletem dvacátého prvního týdne roku 2013 (MMDCCLXVI A.V.C.) vyhlašuji:

Carl Zeiss Sonnar T* 135/1.8 ZA

Výrobce: Sony / Carl Zeiss
Výroba: 2006 - *
Úhel záběru: 18°
Konstrukce: 11/8
Minimální zaostřovací vzd.: 0,72 m
Hmotnost: 1050 g
Průměr: 88,5 mm
Délka: 115 mm
Filtr: 77 mm

V průběhu dějin fotografie jsme byli několikrát svědky poměrně radikální změny co do nejpoužívanějších fotografických systémů a jejich podoby. Původní přístroje na skleněné desky byly postupně nahrazeny širokou škálou různých systémů na film - mezi nimi dlouhou dobu významné postavení zaujímaly dálkoměry a dvouoké zrcadlovky. S vývojem optiky i mechaniky začaly převahu postupně získávat jednooké zrcadlovky – obvykle ve středoformátovém provedení na svitkový film nebo malormátové na tzv. kinofilm. Se zlepšováním kvality emulzí se nejpoužívanější formát záznamového média zmenšoval a tak postupně získaly významné postavení i v profesionální fotografii zrcadlovky kinofilmové. Od svých nejistých počátků ve třicátých letech prošly značným vývojem a významněji se začaly rozšiřovat ve druhé polovině let padesátých. Jednou z klíčových výhod je vlastnost příhodně vyjádřená označením „systémová zrcadlovka“ – tedy možnost velmi širokého příslušenství, které umožňuje nasazení téměř pro jakýkoliv fotografický úkol.
V letech sedmdesátých a první polovině osmdesátých došlo k výraznému rozšíření nabídky objektivů pro kinofilmové zrcadlovky zejména v oblasti vysoce světelných objektivů. To bylo dáno potřebami odvětví jako je sport, reportáž, portrét. Vývoj kinofilmových zrcadlovek s manuálním zaostřováním dosáhl vrcholu v polovině 80. let a poté nastupují systémy s automatickým zaostřováním. Tato radikální změna se projevila také v nabídce teleobjektivů. Zatímco dříve snad každý významnější výrobce nabízel bohatou škálu světelných teleobjektivů (typicky 135/2,8), rozvojem světelných zoomů v AF provedení ztratily tyto typy do značné míry opodstatnění a z katalogů se pomalu vytratily.
Prostor na trhu s delšími pevnými ohnisky se zúžil na takové konstrukce, které měly nějakou mimořádnou vlastnost. A to buď specifické funkce v oblasti kontroly rozostření nebo extrémní světelnost.

Mimořádně světelných typů byla postupně vyrobena celá řada, ale patrně jen jeden navázal na mimořádný SMC Pentax A 135/1,8*. Je jím v současnosti vyráběný Carl Zeiss Sonnar T* 135/1.8 ZA pro systém jednookých zrcadlovek Sony Alfa**. Od svých předchůdců z dřívějších dob se liší nejen automatickým zaostřováním, ale také poměrně krátkou minimální zaostřovací vzdáleností – pouze 72 cm.

* viz 20. díl seriálu o zvláště odpudivých telatech v roce 2013
** nutno upozornit, že v dnešní době již u systému Sony Alfa nejde o klasické jednooké zrcadlovky, ale o přístroje s elektronickým hledáčkem

http://www.sony.cz/product/ddl-telephoto-lenses/sal-135f18z/technicke-specifikace#tab

čárlí!

kdyby nebyl na nechutne drahy, tak už bych to pro předsedovo zdraví pořídil...

Na bobry je nejlepší gilette venus :D

... jak jsem předpokládal :)))))))))

Já ti Fabie tu radost udělat musel.