Na tenhle okamžik jsem čekal dlouho. Ticho, jen občasné zašustění listí ve větru. Slunce se teprve prodíralo nad horizont a na loukách se líně převalovalo mlžné moře.
Stál jsem na skalách, cítil chlad pod nohama a zároveň teplé paprsky, které pomalu barvily vše do zlaté. Bylo to setkání s klidem, který podzim umí nabídnout – pomíjivý, ale nesmírně silný. Tento snímek je pro mě připomínkou, že i v době spěchu je dobré se zastavit a nechat přírodu, aby vyprávěla svůj příběh.
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Soutěž ještě nebyla vyhodnocena. Zobrazují se pouze vaše vlastní komentáře.