Harpyje pálavská domorodci něžně nazývaná „hapal“. Přes svůj hrozivý vzhled není známo, že by kdy komukoliv ublížila.
Ostatně, není doloženo, že by ji kdo živou viděl.
Nejčastěji ostatky její nalézány bývají a to zpravidla za ponurých, deštných a mlžných dní, povětšině malými dětmi a osobami senzitivními.
H.P. vyskytuje se též v odlehlých oblastech lužních lesů moravských.
Jsouce viděna pouze na zemi padlá je toho příčinou, že zdejší matky při komunikaci s dětmi slovo „spadnout“ výrazem „hapal“ nahrazují.
Například : Už jsi zase hapal(a)! nebo Dé pozor, ať nehapáš!