Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Každý jen lavičky mine, bez posezení.
V
zadne svetlo, sedivka a jeste hodne natesno
abych nezapomel ***/3
„Na pustou cestu
napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích:
Já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?“
(Ze starojaponské poezie)
"„Na pustou cestu napadal sníh, zavál už stopy po kročejích: Já jsem ta..." - zobrazit celý komentář
:-)
V
....... . .....
A den je tichý, křehký jako skořápka.
Uvnitř je slunce, také celé bílé.
I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.
I tato vteřina, i tato bílá chvíle.
J.S.
"....... . ..... A den je tichý, křehký jako skořápka. Uvnitř je slunce,..." - zobrazit celý komentář
Děkuji, Mílo, za připomenutí tohoto velkého ducha nadčasové poezie. Pěkně jsi vybrala.
Více by se mi líbila fotka i s okolím... parku. Takhle mi to přijde trochu natěsno.
"Více by se mi líbila fotka i s okolím... parku. Takhle mi to přijde trochu..." - zobrazit celý komentář
Děkuji za názor, určitě by bylo možné i jiné řešení, zvolil jsem toto.
"Každý jen lavičky mine, bez posezení. V..." - zobrazit celý komentář