Páči sa mi ten "nekomerčný okamih", štýlom prostý, minimalistický a predsa pôsobivý. Kompozícia, kde "ľudská cestička" v snehu vedie moje oči od kŕmitka, pod ktorým je vták, k srnke, všetko na danej cestičke, ktorá mi spolu s bielym "negatívnym priestorom" implikuje kruh, cestičkou sa dá stále znovu a znovu. K nemu je aj menší, "kamenný kruh" vľavo, podobne ako je menšie a väčšie zviera, jedno podobne "prchavejšie", okrídlené a druhé pozemskejšie, stálejšie, aspoň v čase a aspoň ešte dnes, zajtra... A medzi "ľudským kruhom" a svetom srnky je brána, plot, rozdelenie svetov.

Muselo tam být ticho jako v kostele, jinak by utekla.

Dobře splňuje zadání, ticho jako v kostele.

Co jim tam podstrojuješ? :-)
V

Pssssst... :-)

OK :-)

Tiše, ať se nevyplaší!

Zkrátka si tam všichni užíváte ticha..

Nie je srnke ľúto, že tiež nemá takéto krmitko v ohrade :)

milá návštěva :-)

To ráno tam měla zrovna slupky z oloupané zelené okurky a listy ze salátu...
Ví přesně kde to najde, neboli kam dosáhnu za plot, aniž bych musela odmykat (obzvlášť když je po noci zamrzlý zámek)...
Měli jsme tu dřív jednu krotkou návštěvnici, a když jsme předělávali vepředu plot, tak občas prolezla drze do zahrady, a jednou už nepřišla. Tahle je děsně opatrná, cokoli ji hned vyruší a prchá, ale jsem za to ráda, u nás jim nic nehrozí, než že si je občas na dálku vyfotím, ale nikdy nevíš kde bydli lovec či řezník, a opatrnosti není nikdy dost...

Máš prima kamarády ...

Nejvíc ze tři! Ticho tam je, jinak by tam asi nebyl/a a s krmitkrm pro mě +