Žlutá prý zažehnává nepřízně osudu ... tak snad se to povedlo!
Připomnělo mi to onkologii na Karláku, kam jsem chodívala s maminkou

Zdeno, to je interna v Přerově.

Hned mě napadl Jiří Wolker a jeho Na nemocniční postel padá svět (jenom ten verš, nikoliv celá báseň).

Tomáši, ale u Jiřího Wolkera jde o hodně smutný konec. Tady je opravdu naděje.....

Já vím, proto jsem zdůraznil, že jde jen o verš. Ale Wolkera mám rád ještě dřív, než se mi ho školství pokusilo znechutit, tak asi proto ta asociace s nemocničním prostředím.

Smutné. Držím palce.

Naděje je vždycky, věřím, že paní dopadlo všechno dobře.

Díky, vypadá to s ní nadějně......

Díky, problémy jsou, ale snad se všechno urovná....

já nevím, kterýpak verš tě mohl napadnout při pohledu na tuto fotografii? asi se jednalo spíš o asociaci opravdu povrchní : hůl, chodba - nemocnice-nemocniční postel-konec.Ta dotčená balada je o něčem jiném, ale ty to určitě znáš.

Na nemocniční postel padá svět.......
Naštěstí je to o něčem jiném. Mně se líbilo to protisvětlo a odlesky a měla jsem sebou jen mobil. Díky za reakci.

Já vím, že je to o něčem jiném, jenomže sám mám od mládí nemocnici spojenou s tou postelí, dlouhým pobytem a snahou dostat se co nejdříve z tohoto prostředí. Jsou to asi mé vnitřní asociace a asi se jich už nedokážu zbavit.