Tento snímek z ukrajinského ústavu pro postižené děti ve Vilšanech je součástí souboru, ze kterého jsem tady na FA několik záběrů již zveřejnil.
Pod fotky jsem umístil texty, které vyvolaly diskuzi, zda je správné ovlivňovat vnímání diváka sugestivním vyprávěním nebo by fotka měla být ponechána bez komentáře, a umožnit tak každému vytvořit si názor pouze na základě toho, jak na něj obraz působí.
V prvé řadě. Předchozí doprovodné texty zde byly především proto, že jsem se chtěl podělit o silný a neobvyklý zážitek.
Za druhé. Myslím si, že dobrá fotka musí mluvit sama za sebe. Pokud je pro záběr nezbytné jakékoli dodatečné vysvětlení, pak dobrá být nemůže. Takže pokud mé fotky na někoho zapůsobily až po přečtení textu, nemohu mít z toho radost.
A za třetí. Obávám se, že nejsem zdaleka tak dobrý fotograf na to, abych dokázal aparátem zachytit to, co se tam skutečně odehrávalo. Většina mých fotografií ukazuje spíše utrpení, ale já tam z těch lidí cítil něco jiného… Děti tam žily ve svý
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
...silna foto...
Tahle pro mne zatim nejlepsi.. Text si prectu pozdeji..
+
emotivní fotka
pěkná fotka , pracoval jsem v takovém ústavu místo vojny ... vím o čem mluvíš (píšeš) , první týden to se mnou hodně cloumalo ...
chcel by som vediet co chces na tejto fotke hodnotit?
cela galeria velmi silna!
Pro: Slavomir Zděnek "Sato"
Správná otázka. Asi nejvíce to, jak na tebe fotka působí. Názory druhých bývají někdy poučné...
Díky všem za komentář i shlédnutí.
tato je nich naj
to pod fotkou spravidla necitam, ani tu nie :)
tahle jo, dost
a staci mi i bez tech radku pod ni, coz je pro me +
jsou fotografie, ke kterým (mám pocit) bych coko-li napsala by působilo prázdně, tato je jednou z nich (v podobném ústavu v česku jsem pracovala pět let)
číslem hodnotím přínos a vyjímečnost, zejména zde na FA.
Přiznám se že jsem dlouho přemýšlel, zda emoce na fotce je radost, smích, nebo nějaký děs.A pokud to z fotky nepoznám, znamená to že jsem tam nebyl, že nevím a pokud nevím měl bych spíš mlčet.Pokorně mlčet.
smutné,hoj
z téhle je mi hodně smutno asi... a asi to tak působít má... dojímat... no ta barevná je pro mě taková... já nevím, povzbudivější či co...
Z takových fotek mám vždycky stejný pocit: život utíká a já se starám že jsem přibrala dvě kila nebo mi někdo pohaněl fotku. Takže klobouk dolů a díky za to, že ty a podobní autoři mi vždycky dají pohlavek, abych se probrala :)
+++
toto je mocné