Ústav pro postižené děti ve Vilšanech, Ukrajina
Nikdy předtím jsem neměl možnost zažít, jaké to je, když tvoreček netečně ležící v posteli vám stiskne nastavenou ruku a při pohlazení změní svůj strnulý výraz v cosi, co je zcela nepochybně úsměvem vděčného člověka.
To pak vycházíte ven s předsevzetím, že se už nikdy nebude zabývat žádnými malichernostmi tohoto světa…
A o to více je pak zarážející přístup k těmto dětem za strany pravoslavné církve. Považuje tyto nemocné tvory za děti ďábla. Z toho důvodu nejen že péči o tyto děti nijak nepodporuje a vše zůstává na dobrovolnosti těch nejlepších z nás, ale také zakazuje pochovávání takovýchto lidí na oficiálních hřbitovech.
A tak pohled na hromádky kamení s jednoduchým křížem, které se kupí na lesním palouku nedaleko za ústavem, působí velmi, velmi stísněným dojmem.
Pokud má někdo zájem dovědět se o vilšanském ústavu něco více, zkuste tyto stránky.
http://www.bodaj.com/cz/
Třeba někdo z vás v rámci svých možností přijde i s nějako
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
.
S dokumentární tvorbou nemám zkušenosti. Každopádně, asi by mě ještě víc vzalo, kdybych na první pohled viděl, že se jedná o ústav, o němž píšeš. ;)
Příběh má sílu, ostatně, brzo bude všemu konec - to, kam společnost zašla, není udržitelný stav. A dává nám to stále hlasitěji znát i neživá složka světa. Tak jako tak, tohle je náš osud. :)
±
Vůbec nevím co s tímhle mám dělat.
Mám to hodnotit jako fotku?
Mám to hodnotit jak mě ten příběh zdeprimoval?
Mám přidat i jiné srdceryvné které znám?
Nebo mám prostě přispět?
A asi nejsem sama. Zobrazeno 48 krát, kromě mne tři příspěvky. Kdyby to aspoň bylo vloženo nebodované...
a jsme opět u toho dilema. Máme hodnotit fotku, nebo její obsah. Podle mého to nejde, lépe pak by se nemělo, oddělovat jedno od druhého. Je fakt že kdybych viděl jen tu fotku tak by na mne asi tak silně nezapůsobila jako s doprovodným textem. Tex nám umožňuje využít fantazii, ale obraz fotky je daný a konečný. V tom je možná jeho nevýhoda.
Proč tolik kliků bez písmen? No, myslím že lidé nemají rádi tyhle fotky, protože je volají k vlastním postojům, vlastním svědomím a názorům před kterými nikam neutečou.Raději čtou Blesk apod.
Už jsem tu psal že každá taková fotka s příběhěm má svou hodnotu a proč. Nebudu se opakovat.
Snímek bych hodnotil4-5
Jako celek vždy sedm.
+
je dobře že k fotkám píšeš ..
tahle na mě zapůsobila zatím nejvíc...
řekl bychmže dobré reportážní fotky.Asi bych neměl na takové prostředí,natož tam fotit.Jen tak dál
Takové fotky mají samozřejmě smysl a podle mě je skoro směšný tady hodnotit nějakou kompozici a světlo i přes to, že obojí je dobré. Kolem nás je spousta silných příběhů, ale málokdo má odvahu je fotit. Místo toho fotíme motýly a pletivo a odpadkový koše. Počítám v to i sebe, bohužel.
Chtěla bych tě povzbudit v té barvě, v záplavě těch černobílých tahle příjemně vyčnívá..
..ostatní neumím zhodnotit, celá série je hodně silná