:o)
už jsem byla v ústavu pro mentálně postižené, taky to byl zážitek

možná to zdánlivě se snímkem i textem nesouvisí, ale přesto dovol myšlenku.."vydáváme hroznou energii na posuzování toho co bylo.Kdyby sme aspoň zlomek použili na to co bude a zejména na to co by mělo být, bylo by hej na světě.."

*

urcite neskutecny zazitek, ale tyhle fotky me docela zklamaly, doufam ze postnes jeste neco dalsiho odtamtud...na me, jakozto nezucastneneho zkratka tyhle fotky nepusobi...

toto je pro me napriklad opravdu silne...cela serie... http://www.adventureswithlight.net/#a=0&at=0&mi=2&pt=1&pi=10000&s=0&p=1

toho jsem se bála, že v tom textu bude něco, co mě... dojme, ale při předposledním odstavci jsem se tak nějak zklidnila a...
Pepo... odkaz...

No, kdybys nenapsal, odkud to je, tak bych napsal, že fotky nestojí za nic, Ale žes to napsal, tak to řeknu taky. A víš proč? Protože konstatování skutečnosti ještě nezakládá důvod k lepšímu hodnocení. Jistě jsi tam měl času vpysk, ale fotky, ani technicky, nic moc. Tedy. Ale hlavně-už mám po krk pokryteckého obkecávání různých vyloučených vrstev a hýkání nadšením diváků jen proto, že je to z nějakého ústavu, Chánova nebo Bronxu. Tím nemám na mysli Tebe osobně, ale je taková atmosféra ve společnosti. Každý jen kecá ale když se na ně obrátíme o pomoc, tak se každý stáhne. Jak říkala babička-slovem nezarmoutíš. Mimochodem, i já znám pár pečovatelů v podobných ústavech a zvláštní je, že to, co píšeš, nikdy nikdo neřekl. Jinak máš recht v tom, a to plně podtrhuji, že po návštěvě podobného zařízení připadá člověku většina taky problémů totálně malicherná. Je tu ale jedno ale. Ale na jak dlouho?

jo, je to tak, ty děti nám dobíjejí baterky, také to tak cítím , když jsem v kontaktu s některými z nich tady u nás...hoj

to Taffey:autor promine že pod jeho snímkem rozvíjím diskusi o něčem trochu jiném.
Tedy-Taffey, většinou s tebou sohlasím, vlstně doposud vždycky, ale dnes ne.Podle mě je to dobrá fotka protože zachycuje "změnu vědomí u postiženého člověka" v tom je její hodnota dle mého.Dalo by se tu napsat 5ti stránkové pojednání z psychologii dětí jež jsem dost studoval.
Poukazuješ na určitou líbivost a až pokryteckou podbízivost těchto snímků vč. doprovodných textů. A já říkám ano, je to tak, jenže na druhou stranu, každá krůpěj co kámen proráží je důležitá.Každá zmínka nás všechny někam postrčí. Jo, vyjdeme ze dveří a chceme zapomenout, ale před vlastníma myšlenkama neutečeš a v tom je ten přínost všech těchto fotek a všech těchto "keců".Ta jedna kapka.
Jen na vysvětlenou, pracoval jsem drahně lat na kriminálce kde jsem měl mmj. na starost páchání trestné činnosti dětí a na dětech. K tomu patřily i všechny diagnostické ústavy v Praze.Vím vo čom mluvim :-))

Tomáši, já s Tebou, v tomto, vůbec nepolemizuju. Máš recht. Jenže-ještě nikdy v historii fotografie, aspoň co si pamatuju, nebyla móda fotit tyhle snímky postižených, umírajících, zraněných, ubrečených pozůstalých a podobně, tak silná, jako je dnes. Já proti těmto fotkám opravdu nic nemám, ale už mám plné zuby toho, že se už dopředu ví, že ten, kdo se zúčastní fotkou s tímto tématem jakékoli soutěže, vždy se umísťuje na čelných místech výsledkových listin. Navíc, abych pravdu řekl, mi zrovna tenhle mládenec jako postižený tedy vůbec nepřipadá. Tobě jo? Aniž bych chtěl být hrubý, klidně by se toto soufotí mohlo jmenovat : první fotka - můj dlouhodobě nezaměstnaný romský soused těsně po násilném probuzení v jedenáct ráno a ta druhá - můj dlouhodobě nezaměstnaný romský soused dvě minuty po násilném probuzení, dozvědíc se, že mu přinesli sociální dávky. Já tam totiž, z toho postižení, nevidím vůbec nic. A v tom je, podle mě, ten největší problém tohoto opusu. To, že mi to autor pod fotku napíše, mi je, v podstatě, na nic. Když to na mě nepůsobí. Stejně, jako to, co jsem již napsal. Jak dlouho nám ten pocit vydrží, jak často se k němu budeme vracet a hlavně, co, pro tyto lidi, my sami uděláme. Pokud zůstane jen u keců pod fotkama, jak nás to strašně bere, nejsme nic jiného, než pokrytci. To ať si pak, každý, nechá své pocity, pro sebe. A mimochodem - mám pár dobrých známých, kteří v podobných ústavech pracují. Baterky mohou tihle lidé dobíjet jen těm, kteří se tam objeví jednou za uherský rok nebo jsou to lidé takto charitativně založení. Ale dotazem na vychovatele těchto postižených, jak to vidí oni, se dostaneme do úplně jiného pytle odpovědí. Věřte tomu nebo ne, po čase spousta vychovatelů začne tyhle postižené nenávidět. Ne kvůli jejich hendikepům, ale kvůli pokryteckému přístupu okolí. A to i přesto, že dobře vědí, že ti chudáci jsou v tom naprosto nevinně. Mi taky není osud těchto lidí lhostejný. Ale tu prýštíci energii, co o ní Aleš Bernatík píše, tu stejně na fotku zachytíš málokdy a tak je to třeba obkecat. Vím to dobře, dělal jsem to taky tak až do doby, kdy jsem zjistil, že lžu sám sobě. A to je ještě horší pocit, který přetrvává dlouho.

inu, každý máme své pohledy a rozebrat to "na kost" by bylo lepší někde v lenošce v kavárně, nebo u piva(které ale nepiju) a nejlépe ve třech s autorem aby sme neprali prádlo bez prášku.
Osobvně si ale myslím a docela i na tom trvám, že podobných fotek není nikdy dost, protože drtivá většina lidí prostě neví, nezná, nechce vědět a znát atd.I tento velmi jednoduchý a vypočítavý efekt fotka může mít a pořád to bude plus.Ale pak musíme odsunout podstatu tohoto serweru /aspoň snahu no)hodnotit fotografie ze stránky umělecké, technické a estetické.

PS: myslím že to není ani cikán ani rom a že postižení bude někde kolem obrny.

Taffey: Naprosty souhlas, pracoval jsem v podobnem ustavu jen 2 roky a evidentne vis o cem mluvis neb je to presne tak.

Omlouvam se za offtopic.

Drahý Taffeyi,
tentokrát ses rozepsal celkem zeširoka. Vnímám tě jako člověka vysoce inteligentního, který ovšem standardně vystupuje jako někodo, jehož pravda je vždy ta jediná a správná. Pokud má někdo jinou, je ve tvých očích vždy méně než ty. Vzhledem k tomu, že kromě inteligence oplýváš silnou autoritou, jakož i vytříbeným a jadrným jazykem, máš také silnou přesvědčovací schopnost. V tom ti nesahám ani po kotníky.

Ale co tak někdy připustit, že někdo zažil něco vyjímečného a má chuť či potřebu se o to s někým podělit? A nehledat v tom pokryteckou snahu o zajištění si přízně a lepšího hodnocení? A proč fotku znevažovat posměšným tvrzením, že se klidně může jednat o probuzeného, nezaměstnaného cikána? Nemyslím si, že jsi člověk, který by potřeboval posilovat své ego. Naopak. To tvé je velmi silné! Takže proč máš potřebu označovat komentáře jako kecy pod fotkou? Proč označuješ lidi dopředu za potenciální pokrytce, když je neznáš? Mimo jiné, ten kdo něco pro někoho úpřimně vykoná, většinou nemá potřebu se o tom šířit. Dělá to pro svůj dobrý pocit. Neříkám, že takový jsem i já, ale znám jich hodně, co takto jednají. Takoví lidé šíří kolem sebe dobrou náladu na dálku. Ať nechodím daleko, byli to třeba ti, kteří vezli humanitárku a následně se o "tamty" děti v době své dovolené 14 dní starali... A s těmi baterkami. Ti co mají schopnost být nabíjení energií a stojí o to, se nabijí, ti, co ty děti nenávidí, nemají jak se dobít. Viděl jsem, co jsem viděl. A na to bohužel (bohudík) není potřeba inteligence, které máš přehršel, ale něco trochu jiného. Co tak třeba trochu pokory? Možná i ty bys měl pak větší šanci přijmout tu energii (?), o kterou se tu jedná.
A pokud máš pocit, že jsi v minulosti lhal sám sobě, nevnucuj tu myšlenku jiným, že jsou na tom zákonitě stejně...
Víš, Tafeyi, já si tě jako odborníka, rétora a nevím co ještě, velmi cením. Úpřimně. A jsem rád, když se občas u mé fotky zastavíš, i když hodnocení není povzbudivé. Ale co víc, než kritika, tě může posunout dopředu? Na druhou stranu si ale myslím, že jsi dosti chladný člověk, s omezenou schopností empatie a zcela bez již zmíněné pokory.
A proč jsem se rozhoupal k těmto kecům pod fotkou? Asi jen proto, abych vyjádřil svůj smutek nad tvými komentáři. Dnes mě tedy neposunuly asi nikam. Ale přesto, určitě za ně děkuji a určitě se pokusím o nich přemýšlet. Měj se fajn a budu znovu rád, pokud se zastavíš i někdy příště... Ahoj Aleš
P.S. Když se podíváš na držení prstů toho děcka, není držení zdravého člověka. Což samozřejmě nemůže nijak změnit skutečnost, že tato fotka na tebe nezapůsobila. Sám uznávám, že není typická. A pokud chceš vidět živého róma, přijeď někdy, pochodíme večer po Ostravě. :-)

!

Ta zmíněná série od Ed Ou je samozřejmě velice silná. Ale nesouhlasím, že by tato dvojice bez doprovodného textu nepůsobila. Mě zaujala ještě než jsem začal cokoliv číst. Tím, jak jsi kluka rozesmál...