a mrštit s ním do vzduchu.

Tahle není technicky nejdokonalejší, ale je opravdu o momentu…
Také tímhle snímkem dokončím příběh, který jsem začal předchozí fotkou.
Více snímků ze souboje srnců je k vidění na mých webovkách.

Samozřejmě, že jsem měl respekt, velký respekt, jenže víte jak to je, když cvaknete něco podobnýho, nepřemýšlíte nad tím, že by na vás srnci v říji, v lítém boji, mohli zaútočit...
V duchu jsem si říkal, „neboj, nejsou to jeleni“…
Navíc, po mých „kačeních“ krocích, kterými jsem ušel několik set metrů mokromokrou trávou a křovím, jsem byl docela zadýchaný a roztřesený, nikde nic, o co bych si foťák
mohl opřít. Časy na ISO 400 většinou lítaly kolem 1/100 a méně, načež jsem okamžitě přepl na ISO 1000, clonu zmenšil z 9 na 6.3 a na 500 mm jsem zkoušel zacílit a zaostřit se značně roztřeseným tělem od rychlejšího dýchání. Časy už byly docela solidní (cca 1/250 – 1/640), ale po takovém výkonu fotit z ruky na 500 není nic moc růžovýho…

Pořád ještě ten zážitek z