Štastie je vrtkavé vtáča. Treba ho do klietky zavrieť.

:)

...ono sa zas vráti, snáď.

she řkla více,

... a mush/room/ka jenom zlatá
poletěla dále ...

nelkejte hrabě z dragoon wood/oo/
a smažte je
téda smažte se
vlastně snažte se

a to vám štísko zajisté
aspoň tak jako dosaváď
stříbrne,
možná zlatisté
na křidlech muška přinese

... štěstí? štěstí je mít přátele, štěstí je mít teplo v domě, štěstí je mít zdraví, štěstí je umět hrát na klavír nebo umět číst, štěstí je vidět růst stromy, které jsme zasadili, štěstí je ..., kolik podob má štěstí?

Když nás jedno opustí, musíme se opřít o ta ostatní. A hlavně... nepodléhejte panice! :-)

Opři se, Václavku.

No jo, ale stromy ted v zime nerostou, nebo to aspon na nich neni videt. Doma je zima, protoze jsme jeste neutesnili diry, kterymi teplo utika, boli mne hlava, na klavir hrat neumi, ctu spatne, protoze mam dislexii, ale kamaradka ze Zlajna mi chce udelat radost a to ti je tak pekny pocit, pro nas stiry, ze nas ma nekdo rad, ze mi to uplne spravilo naladu, a to jsou tu jeste tri poselstvi ze slovenska o muchach a tak. Tak ted uz jenom chybi, ze by nekdo nejak, aspon opatrne pochvalil to mistrovske fotograficke dilo.

když já nevím, jestli ti bojovníci v zákopu vylézají, chtěje na nás útočit, nebo zalézají, páč se chtějí bránit (?)

technicko-pocitová: toho půlbojovníka napravo bych sestřelila, ale to bude tím, že mám radši čistý obraz. A stejně, Václavku, půlbojovník toho moc nenabojuje, spíš to vojsko oslabí. Nebo ne? Byl jsi na vojně?

Na vojensk0 katedře. Pak na psychzatrii. A pak už jsme dostal modrou knížku.. No to bylo radosti.

Vojenskou katedru jsme absolvoval s dvojkopu, ale museli ukecat tu vojenskou honoraci, že mi nemají kazit červený diplom.

Já mám vždy pocit, že do obrazu má něco vstupovat z vnějšku, něco, co už v něm není. Nevím, proč mám ten pocit. Teprve teď mi došel ten rozdíl.

Náhodou, vystupovat (nebo vstupovat) by něco mohlo. Na vyvážení kompozice třeba přesně uprostřed nahoře. Nějaké chroští. To by se líbilo mně, ale co já jsem? ...

to s tou vojenskou katedrou, to mi připomíná tělesnou výchovu, fuj. Už jen ten zápach zapocených triček v šatnách, samá pravidla a měření - času, výšek, šířek, bodování... žádná svoboda a volnost. Taky mi dávali z milosti dvojku, aby mi nekazili průměr. Tělocvik byl nejhnusnější předmět.

jo, ale to svrchu, až po odstřelení toho vpravo. To aby bylo ouplně jasno. A 2:3.

formát 2:3

:)

2:3 až v prodloužení nebo na penalty sosternica.

Tohle bych si do alba rozhodně zařadila.

Vážně? Tak děkuji. Takovéhle doporučení ji stačí.