Slovácký kostel
Když se střetnou zbraně, armády, či jen potlačená zlost, vše jde dál samo ze své vlastní vůle a slova vítěz, poražený, oběť, hrdinství či čest jsou jen laciné krajky na okrajích paličkovaných novinových článků. Pravili jsme z vůle, ale lépe by by říci z přirozeného tíhnutí věcí, ač co je na tíze přirozeného, kromě toho, že stále je a co je na věcech skutečného krom toho, že jsme si na ně zvykli?
Jest snazší každý obřad, jsou-li všechny pohyby nacvičeny předem. Proto se chlapci již od dětství učí bojovat s draky. Co je snazší? Udržet svaly uvolněné, i když je úzkostný strach chce uvázat v uzel. A přeci, je síla, jíž nelze představiti si, dokud ji člověk nezažije. Nesmírnost exploze statisíce sluncí. Doktor Openhaimer diktoval Bahavadgítu během jediného dne. A lidé, domy a zahrady umíraly. V tu chvíli probouzí se touha plodit. Tak penis princův osvobodil se od všech tkání a vazů jež jej poutaly a plul v podnebesí, jako bájná vzducholoď, a hledal místo v němž za mraky zela ohnivá vagína
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
-
Ledva ledva, vidieť ho i, no predsalen. Je tam :)
-
-
Četla jsem si všechno, Václave, a vrátím se k tomu ještě, abych se pokusila porozumět. Chci říct, že nepíšeš zbytečně, a že ale - pro mne, víš? - je to těžké čtení. Slova se rozvíjejí a svíjejí jak klubíčka barevných vln a někdy se mi zamuchlají do sebe a musím je rozplétat, jít znovu na začátek a hledat konec...
možná už potřebuji podzim a zklidnění všeho, možná jen tento melancholický mlžný čas, co máš na fotce, nebo podvečer v prázdném domě
-
...tu sa mi pri prvom pohľade obraz nepozdával, vidí sa mi málo čitateľný
a z rozprávania som chvíľu mala v hlave miš-maš, čímsi schizofrenické mi to prišlo, až ma premkol strach
ale potom som čítala a pozerala na fotku znovu a znovu
a pýtam sa, čí je to strach? Môj? Tvoj? Náš?
a ten smútok, čo k tebe tak nejak už patrí
tvoje osobné prežívanie z toho veľmi cítim, Václav. -
-
Děkuji, Bello. Ještě kdyby tak byly v neděli ty jahodové knedlíky, hned bych si říkal, nepíšeš zbytečně.
Smutek. A mamička moja byla taká veselá. Asi je to jen poměrem melatoninu a endoprfinů v té nádobě, kteoru jsem.
-
švestkové, Václavku, by to být nemohly?
-
Švestky tvaroh cukr a máslo. Smím prosit?
