Naše životy se neustále větví, až to vypadá, že máme neomezeně možností, neomezeně cest, kterými se můžeme vydat. Ve skutečnosti jsou jen dvě - sen a realita. Avšak vzdát se svých vlastních snů je totéž, jako ukrojit si část duše.

Chceme jít oběmi cestami, ale nejde to, vedou každá jiným směrem. Volba reality otevírá mučivé vzdorování, potlačování touhy odpojit se od šedivého vyšlapávání zřetelných cest. Zvolíme-li sen, ztratíme nadhled a přijdeme o jistotu i optimismus. Každý důležitý krok v životě nás dlouho trápí, neustále hledáme odpověď na otázku, zda vede na místa, která jsme si vysnili. Pochybujeme, nevěříme, bojíme se. I poté, co ho uděláme. Avšak s odstupem času zjistíme, že byl nevyhnutelný a otevřel nám obzory, posunul nás kousek k našemu snu, i když možná oklikou.

Každá životní odbočka, která nás dlouho trápí, však jen posouvá dál život směrem, který má smysl, i když se to zpočátku nezdá. Stejně jako si myslíme, že jsme poznali štěstí, abychom po dlouhém čase zjistili