Hezký a trochu smutný výjev. Svojí tlumenou barevností jako by nás snímek zaváděl do dob, které odvál čas. Kaplička, která bývala místem zastavení, již na nikoho nečeká. Její vnitřek, kdysi vyzdobený k potěše oka i ducha, zeje prázdnotou. Symbolizuje snad tak i prázdnotu našich duší? Kdoví.
A přece v tom tichu není jenom smutek. Paprsky zapadajícího slunce hladí krajinu i zpustlou stavbu, jako by jí vracely důstojnost a připomínaly, že i zapomenuté věci mají svůj příběh. Pole za ní, pečlivě obdělávané, naznačuje, že život pokračuje dál, bez ohledu na to, co zůstalo opuštěné. Možná si někdy povšimneme toho, co jsme kdysi považovali za důležité a samozřejmé a co se v dnešním hektickém a uspěchaném světě z našich životů vytratilo.

Moc krásná slova, jste určitě povoláním spisovatel nebo básník. Děkuji za podívání, komentář a přeji stále pěkné dny.