a její manžel je rybář, co ulovil zlatou rybku! :-))

Abych pravdu řekl, tohle pózování před objektivem mi není příliš sympatické...

Hodnotím fotku...

velmi nelichotivé foto, nepříjemný pohled takhle nacpaný obličej před objektiv

Jsou věci, o kterých se říká, že mají "pět Pé". Toto je fotka, která má pro změnu "pět O"

- Ošklivá
- Odpudivá
- Ohavná
- Otřesná
- Obludná

Věnuj se spíš tomu, co je ti bytostně vlastní. Pouliční portrét není tvoje parketa.

Podivný portrtét

Díky všem za reakce - i ty kritické beru, žádná zpětná vazba není špatná :)

Pár lidí tu zmiňuje, že fotka je "nelichotivá" nebo "nepříjemná." A rozumím tomu - kdybych fotil klasický portrét, kde je cílem ukázat člověka v tom nejlepším světle, tak bych to fotil jinak. Ale tady jsem chtěl něco jiného.

Jak já tu paní vidím / jak tu fotku čtu: Tahle žena v jejím věku, se vším, co jí život napsal do obličeje - ty vrásky, ty oči - přišla na masopust, nasadila si masku, pojmenovala se carevna a baví se víc než většina lidí o dvě generace mladších. To pro mě JE krása. Ne kosmetická, ale lidská. Energie a pozitivismus, který bych jí v jejím věku záviděl.

Proč ten těsný výřez a pohled zespoda: rozlišme studium a punctum. Na téhle fotce je pro mě punctum právě ten kontrast: komiksově veselá maska, a pod ní skutečný obličej s vráskami a životem.

Proto je ten záběr tak těsný - chci, abyste ten kontrast viděli zblízka, ne z bezpečné vzdálenosti. Fotografie přeci není jen příjemná, ta konfrontace tu je záměr. A možná je to právě ta konfrontace se stářím, která tu některým nesedí - a i to je legitimní reakce.

Ano, je to záměrně agresivní perspektiva. Chtěl jsem, aby byla lehce nekomfortní. Cítím, že to může být až na hraně karikatury, netvrdím, že jde o dokonalou fotku. Tahle hranice je tenká a chápu, že někomu může připadat, že jsem za ní. Blízko, těsno, krátké ohnisko, úhel, udělal jsem hodně "odvážných" voleb a chápu, že to může být pro někoho až moc.

Citím, že na tu fotku díváme každý trochu z jiného pohledu: jeden je craft-first - řemeslo na prvním místě, kdy fotka má být technicky čistá, kompozičně vyladěná, vizuálně příjemná. Portrét má lichotit, krajina okouzlit. Kvalita se měří tím, jak moc se fotka líbí.
Druhý přístup je intent-first: Fotka má říct něco, zaznamenat, zastavit. Nepohodlí diváka není chyba, ale validní reakce. Kvalita se měří tím, jestli vás fotka drží, jestli si ji pamatujete, donutí vás přemýšlet. Ani jeden přístup není "správnější" - ale je dobré vědět, z kterého úhlu se na fotku díváte, protože ta samá fotka vypadá z každého úhlu úplně jinak.

Já stojím v tom druhém.

Tohle není nový přístup. Je to v tradici dokumentárního portrétu, kde portrét nelichotí - zaznamenává charakter a okamžik. Samozřejmě nedosahuji klasiků tohoto žánru (Koudelka / Cikáni, Barthes a další), ale je to validní přístup s historií.

Tady pracuju ve stejné tradici, kde portrét dokumentuje, nevylepšuje. A ten přístup má legitimitu - ne jako lepší nebo horší než klasický portrét, ale jako jiný pohled na to, k čemu fotografie slouží.

Vzbuzuje ve vás ta fotka nepříjemné pocity? Takové, že máte potřebu napsat, jak je odporná? Možná právě tohle je pro někoho to punctum - pro jiného už moc. Fotka vás zasáhla, nezůstali jste lhostejní. Dál už je to o pocitech. A ty jsou vaše.

Rád si o tom popovídám. Tahle diskuze je přesně to, proč sem fotky dávám. :)

Děkuji za radu, ale asi u toho ještě chvíli zůstanu :)

Pushkin! Ha! Konečně mi došlo, na co paní narážela, něco takového říkala, ale zbytek jsem už v tom mumraji nerozuměl! : )

Díky, rozumím, nemusí to sednout :)

Když člověk vidí nějakou fotografii, nemá zpravidla k dispozici takové vysvětlující litanie, jaké jsi zde předvedl. Musí si vystačit s tím, jak fotografie sama promlouvá. Říkáš - paní co se na Malostranském masopustu převlékla za carevnu. Fajn, a jak to mám poznat? To už neříkáš. Poznat se to totiž nedá a víš proč? Protože té fotografii chybí potřebný kontext. Na tvé obscénní a oplzlé fotografii "Setkání" je naopak kontext více než zřetelný a o obsahu té fotografie není pochyb.
Když bych měl vyjádřit obsah této fotografie, aniž bych věděl proč a co jsi vyfotil, napsal bych toto: Jakási zřejmě mírně pomatená stařenka, která si nasadila škrabošku, se potuluje ulicemi a ochotně pózuje každému náhodnému turistovi s foťákem.
Na pozadí je rozostřený dav, jaký je v Praze přítomný celoročně. Není tam nic, co by jakkoli připomínalo masopustní zábavu. A to, jak amatérsky jsi to vyfotit, použil středovou kompozici a s foťákem jsi vlezl té nebohé paní, s prominutím, málem až do huby, to rovněž o něčem vypovídá.
Fotit staré vrásčité lidi je vysoce hodnotná fotografická disciplína. Ale tato fotografie s tím nemá vůbec nic společného.
Věnuj se chlupatým nohám, tam si víš rady.

Díky za konstruktivní kritiku :)

Ad kontext - to je velmi dobrý a naprosto validní point. Původně byla fotka součástí série o masopustu a tam by ten kontext byl zřejmy a odnáším si z toho to, že do budoucna se toho mám držet - patří-Li něco do série a bez ní hrozí ztráta kontextu a desinterpretace, tak buď v sérii, nebo vůbec.

Nemyslím si, že je fotka amatérská - je intenzivní.
A to, kdo komu kam vlezl - tohle čtu jinak - z fotky podle mě nevyplývá, kdo komu kam vlezl. Čtu to tak, že ta konfrontace je pro tebe nepříjemná, a to je validní vyhodnocení, ale není to point ke kvalitě fotografie.

Jinak samozřejmě už když jsem sem ty komentáře psal, tak nějak jsem poznámku o "když je třeba fotku takhle vysvětlovat, není to dobrá fotka" čekal, zároveň mi ale nepřijde, že by na odborném fotografickém serveru bylo potřeba obhajovat rozebírání fotky i z teoretického pohledu. :)

Jinak tedy z konce tvého komentáře tak nějak cítím konfrontační tón a mám dojem, že tu přeléváš dojem z jedné fotky na mě osobně.

Rád bych zůstal u věcné roviny. Tvrdou a klidně i nepříjemnou kritiku beru bez problému, patří to k věci, ale osobní invektivy, to je diskuse, které se neúčastním.

Hádat se sem nechodím, nejde o život, fotografii se věnuji, protože mě baví, zkazit si to nenechám a přijde mi normální, že dospělí lidé se mezi sebou baví v pohodě a s respektem. :)

Ještě jednou děkuji za konstruktivní část zpětné vazby a přeji dobré světlo,

Luky

Musíš počítat s tím, že když sem vložíš fotografii, začne si žít svým vlastním životem. Bylo by třeba zajít hlouběji do teorie, abychom si ujasnili, jak vše funguje na linii - autor/dílo/divák. V prvé řadě autor nese kůži na trh, zatímco divák může zůstat v komfortní anonymitě. Když se však rozhodne ze své anonymity vystoupit, pak má plné právo reagovat po svém na předložené dílo. A třeba i ostře, když ono dílo uráží jeho morální étos. Lidově - vrací ránu. Málo co, jako projevy kultury, dokáže tak výrazně ovlivňovat a dotýkat se mínění a myšlení. Není náhodou, že totalitní systémy vždy považovaly ovládnutí kultury za prioritu, ale to jen na okraj. Takže zpět - pokud tvé poselství nezapadne jako správný klíč do správného zámku, nemůžeš čekat nic jiného než odmítnutí. Větší a důraznější nebo menší, mírné - podle toho jak intenzivně zasáhne tvé dílo cíl. A jestli cítíš jakýsi konfrontační tón z mého textu, nevadí mi to. Každý z nás, pokud veřejně prezentujeme své práce, jsme zároveň i nositeli hodnot či pseudohodnot, které naše práce zprostředkovávají. Zakončím metaforou - "S někým, bych na pivo nešel."

Jikle, ty jsi fakt blb ..... i když možná za to nemůžeš a tenhle výtrysk absolutně nepochopitelných urážek té dámy svědčí o tvém osobním duševním komplexu a snahy nějak zoufale zaujmout, když už se ti to evidentně nedaří tvou tvorbou. To foto je samo o sobě vcelku neutrální a zapadne do kontextu až vysvětlujícím popisem Lukyho. nevidím na něm nic z těch tvých pěti O