Ve vyšším rozlišení zde - https://markusnakus.cz/galerie/krajina-byti/#gallery/d327baa06df3b4d332242ffbef28eace/942

Byl to jeden z nejsilnějších západů slunce, které jsem měl tu možnost vidět a vyfotit. Všude okolo naprosté ticho, snad až na občasné zašumění větru v korunách stromů. Zvláště pohled na sever do nekonečně se táhnoucích lesů v člověku evokoval Skandinávii nebo snad Kanadu. A to divadlo, které předvedlo slunce ve spolupráci s mraky, tomu všemu nasadilo korunu. Fotka nemůže plnohodnotně předat sílu onoho okamžiku (o zmrzlých prstech nemluvě), ale snad se podaří ho alespoň přiblížit.