návštěva dědy o svátkách.. zátiší i portrét dohromady :-) spíš taková napamátku pro mě, T 2.4.2011
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
+
jen dodám věk - 83let (to už je kus života)
podle mě dobré foto
chtěla jsem dát 4 a napsat chaos, ale ten je právě zajímavej :-) staří lidé si už okolo sebe moc asi neuklízí.
Michale... to jo... tohle... a na svůj věk nevypadá!! Štve mě to křeslo? Že je ho vidět takový kus? Štve... no a? :) A škoda... že mu visí ten pěkný obraz přímo nad hlavou, ale to jsou jen takové malé kompoziční detaily, které možná vadí jenom mně...
mohl to byt vyborny portret....ale neni
ale i tak ++
majko:díky, staří lidé jsou asi jako děti :-) fráze kterou jsem v životě občas už slyšel a řekl bych že snad i platí
lenko:taky jsem s tím křeslem bojoval, ale pak jsem si řekl že mě to jako vzpomínka nevadí.. já ten pokoj znám a vím že to takhle je a tak mě to nějak dotváří představu - ale souhlas že pro nezúčastněné to může rušit (kdyby tam seděla babička tak to by byla jiná), ten obraz.. no neni až tak výrazný ale umístit by se určitě dal lépe :-)
ale já nechci přemístit obraz, ale tebe a dědečka :)
U mě taky docela dobrý, i když bych decentně ubrala na polopatičnosti a zamyslela se nad kompozicí, potažmo posléze nad ořezem (zprava). ;-)
Celkem zaujala
Těhdle atmosfér ubývá. Škoda, mají svoje kouzlo- je to něco jako vejít do starožitností.
Dávám +
Lenko:jasan, to mám na mysli - umístit na fotografii, ne na zdi.
:) bála jsem se, že při příští návštěvě jej budeš chtít převěsit :D
moze byt
upřímný a dobrý to je
to má cenu
+
5+
ba tak jak je
gut
trochu mě připomíná mého oblíbeného herce Alana Aldu :-)
michale: to rčení že staří lidé jsou jako malé děti je sice tak trochu pravda, ale podstatný rozdíl mezi starým člověkem a dítětem je v pohledu na smrt.A čím jsme mladší tím méně si tento "detail" uvědomujeme
To je určitě částečně pravda..
Ano, docela by mě zajímalo, jak staří lidé přemýšlí o smrti..například v tom věku 80let.
myslím že do určité míry hraje roli únava ze všech životních zkušeností a pak také jistá vyrovnanost a smíření
Použiju tvá slova:
Tedy, já myslím že do určíté míry hraje roli to jak se ti v mládí utvářejí nervová propojení, synapse v mozku, tak ve stáří se tyto propojení stávají nefunkční a spousta věcí už ti prostě nedojde..nejhorší je že si to ani skoro neuvědomuješ, ale to už je spíše diskuze pro odborníky..
dlouhá, předlouhá debata by to byla.Navrhuji grog ze skotské s kapkou citronu a zapálím v krbu....
Já si myslím, že ve vysokým věku si člověk tu hrůznou realitu neuvědomuje. On to sice ví, ale myslím, že mozek funguje tak, aby tady ty věci nedocházely naplno, jinak by se musel zbláznit.
Já to vidím na svý mámě. Je jí osmdesát a strach mám já, ona ne ...... ona budoucí čas vůbec nevnímá a to je asi dobře.
Ano, něco na tom bude.
Já sice tomu houby rozumím, ale myslím že ňák tak to bude. Před několika lety jsem pár dní ležela v nemocnici na neurologii. V noc přivezli paní která zkolabovala. Na pokoji jí pak primář vysvětloval, že to bylo tlakem, že jí vyletěl na 240/160 (to byla přesná půlka mýho proto si to pamatuju). Prý to máme v mozku všichni udělaný tak, aby při tak obrovských výkyvech se uzavřel přísun krve do mozku, jinak by to popraskalo a byl by nenávratně zničen. Takže ona zkolabovala kvůli nedokrvení mozku a na tlak jí pak léčili.
Ona je to asi moc chytrá mašinka a umí se vyrovnat se spoustou situací které by nás jinak zničily .... asi :)