Snímek zachycuje při práci jednoho z našich největších kůrovců (5,5-8 mm) - lýkožrouta borového (Ips sexdentatus). Jde o blízkého příbuzného jednoho z nejobávanějších, kalamitních škůdců smrkových porostů, l. smrkového (I. typographus) zodpovědného za rozsáhlé chřadnutí a odumírání jehličnatých lesů. V podstatě celý jejich život spočívá v tom, že neustále žerou... Samička na jaře po spáření vykusuje pod kůrou chodbičky, do nichž naklade vajíčka. Larvy po vylíhnutí pokračují v žíru buďto v lýku nebo ve dřevě, kde se zakuklí. Z kukel se vylíhnou mladí brouci, kterým samozřejmě nic nebrání pokračovat v jejich žravosti na místě samotném. Tím dochází k znehodnocení dřevní suroviny a ta se stává takřka nepoužitelnou. Situaci komlikuje fakt, že mívají více pokolení ročně. Naštěstí tento druh napadá přednostně staré a churavé nebo např. větrem zlomené stromy, nemá tedy tak velký lesnický význam, jako jeho bratříček...
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
tak to je super:)))
5+
PARÁDA!
a ja som si vzdy myslel ze lykozruty drevo neznehodnocuju ;)
super moment
foto + popis...6/7
Hubert: Záleží na tom :-) Kůrovce lze rozdělit na xylofágní (ti se vyvíjí zcela ve dřevě) a kambioxylofágní (někteří jen v lýku pod kůrou, obvykle však postupují také až do běle)...
dobře ti ten Raynox fotí :-))
fajn
6+
super
parádní moment
:-)
6+1 za popisek ;-)
brutal fatal po druhe a co to je?
Jirko fakt super, asi se nekdy stavim na radu :-)))
:-)