Test objektivu Helios-44-2 58mm f/2.0

Adaptování těchto starých objektivů na digitální fotoaparáty at' již zrcadlovky nebo bezzrcadlovky nemá význam proto že výsledky vesměs neodpovídají vynaloženému úsilí a vždycky něco"nefunguje"jak by mělo.Rovněž výsledné zobrazení na čipu za moc nestojí protože tyto objektivy byly používány s políčkem kinofilmu 24x36mm což dávalo poměrně vysoké rozlišení obrazu, kdežto v případě digitálního čípu který nemá vesměs ani polovinu této plochy je rozlišení a ostrost výsledného obrazu malá.Předělávka by se tedy snad dala oddůvodnit jen v případě fotoaparátu s full frame čipem, což ovšem nedává smysl proto že výrobce takového přístroje určitě vybaví takhle drahý přístroj taky patřičně kvalitním objektivem který není třeba něčím nahrazovat.

Máte zcela jistě pravdu ale všech těch neduhů se dá využít k patlání pocitovek a vady těch skel využít ke snovým fotografiím, které novým sklem těžko uděláme :-) Profíci je zatracují, my, amateři jásáme :-D

Tak jasně, když neumím vyfotit pořádnou fotku kvalitním moderním sklem, nasadím starého Heliose a budu za frajera, co má na focení oko. A když ani to nezabere, předvedu fotku do černo bílé a začnu se tvářit jako umělec. Dělám si srandu, ale někdy mi to tak připadá.

Tvůj příspěvek, Josefe, mě zase pobavil. Kromě toho, že pleteš hrušky s jabkama, nemá tvůj závěr jakýkoli smysl. Pro začátek můžeme zkusit trochu matematiky. Velikost kinofilmového políčka je 36x24 mm. Například Kodak udává počet 130 zrnek oxidu stříbrného (což jsou ony světlocitlivé pixely) na milimetr. Myšleno na řádek. Ne čtvereční. To znamená, že výsledné rozlišení černobílého políčka kinofilmu je 14,6 Mpx. Kvalitnějšího cca 22 Mpx. Což se sice zdá obdobné, jako dnešních digitálních čipů. Jenže čočky musí soustředit světlo na menší plochu třeba onoho APSC, který má cca 24x16 mm. Tj polovinu kinofilmové velikosti. Když tedy zdvojnásobíme rozlišení APSC s 20 Mpx dvakrát, výsledkem je cca 40ti Megapixelový čip. Dobrá. Je to o trochu víc. No u tvého FF čipu už to takový rozdíl nebude. Takže jak říkáš, tyhle starý skla se budou víc hodit k FF formátu. Teď ale de o to, proč vůbec přepočítávat nějaký digitální rozlišení u tak analogové věci, jako je objektiv z optického skla (kde záleží jen na jeho kvalitě). Zvlášť , když výsledné fotografie si prohlížíme na netu ve velikosti 800x600, nebo tiskneme v běžné velikosti 10x15 do památníčku (rozlišení tisku při 300dpi je cca 2Mpx) To je na tom všem nejzábavnější a zároveň i odpověď, proč by každýho mělo trápit rozlišení starších skel :-) Zvlášť, když poskytnou tolik zábavy, proti jejim mladším bratříčkům. Co se týká slova "předělávka"a úsilí, pak už vůbec nechápu, co je složitýho na vložení kousku plechu mezi fotoaparát a objektiv. Otázka dvou vteřin. A že by objektiv nefungoval jak má? Ale on funguje přesně tak jak má. Máš asi na mysli, že budeš muset ručně točit kroužkama, abys něco vyfotil. Jestli ti rozumím. A to je právě to, čím by měli začít všichni fotografové, aby pochopili, co to je fotografování a zábava. Výsledky často překvapí i majitele stokrát dražších, moderních objektivů. (koneckonců se pořád vyrábí manuální objektivy. Dokonce jsou to často i ty nejkvalitnější skla na trhu) PS: Kterej výrobce vybavuje FF zrcadlovky kvalitními objektivy ? :-) Asi jsi chtěl říct, že si musíš k fotoaparátu patřičný objektiv draze koupit (a nebo taky ne, když máš tyhle sklíčka dávno doma) :-) Teď mě napadá: Taky by sis nějaký to sklíčko mohl skusit. Při ofocování obrazovek v SD kvalitě ti rozlišení problémy dělat nebude a na ostření je taky dost času. Ještě se u toho něco naučíš :-)

...a nebo tak :-))

Podle mě článek vůbec nevystihuje to, proč někteří fotografové používají staré objektivy konstruované pro film a mylně je představuje jako levnou náhradu současných objektivů. Např. to, že je třeba Helios vyhledáván hlavně kvůli bokehu, je zmíněno jen okrajově. V žádném případě nejde o náhradu dnešních objektivů, ale využití optických vlastností objektivů, které nebyly původně konstruovány pro digitání čipy. Podobné objektivy se stále vyrábějí. Při častém a samoúčelném používání objektivů s nestandartními vlastnosmi je ale snadné sklouznou do klišé, ale kdo ví, jak a hlavně proč je používat, ten může vytvořit mimořádné fotografie. Takže porovnávání parametrů těchto objektivů se současnými je úplně mimo. Lensbaby taky nikdo neporovnává s moderními Zeissy. Na druhé straně dost fotek na internetu, které byly zhotoveny tímto objektivem jsou opravdu paskvily, a jestli se někdo veze na vlně nějaké módy, je to jeho věc. Manuální ostření na pohyblivé objekty starými objektivy taky není věc náhody (aspoň u toho, kdo ví, jak na to), jak se píše v článku, ale prostě znalosti postupu a praxe. Nakonec ostřilo se tak odjakživa a vznikaly bezvadné reportážní a sportovní fotografie. Jakýkoliv postup, který vede k fotografickému ztvárnění vlastní tvůrčí představy, má své místo, a jednou z mnoha ¨možností je použití starých objektivů. A potom jsou další, kteří je používají prostě z nostalgie a obdivu ke staré technice, tak, jako někdo má rád parní lokomotivy i když jezdí pomaleji, než ty elektrické.