Fotografování světových velehor - 3. díl - lidé

Dobrý článek, jenom ty fotky - některé se mi tedy moc nelíbí, přijdou mi takové povrchní, focené moc z dálky.
Mám zkušenost s Indií, byl jsem na stejném místě 2004 a pak ještě 2008.
V roce 2004 digitály začínaly a tak i turisté fotili celkem s rozmyslem. V roce 2008 už digitály převládaly a řada turistů přímo natáčela video. To se bohužel odrazilo i v tom, že v klášterech se objevila upozornění, aby turisté nenatáčeli a nefotili mnichy během obřadů, což ještě v roce 2004 bylo naprosto bezproblémové, zrovna tak fotit ve škole během výuky v roce 2004 normálně šlo, pokud se fotograf choval tiše a nenápadně a nespěchal.
Při první výpravě jsem většinu snímků lidí vyfotil krátkým teleobjektivem (105), při druhé výpravě jsem již věděl o co půjde, a většina snímků vznikla širokáčem 35 mm (na kinofilm), prakticky vždycky fotografovaní věděli že tam jsem a fotím, a nevadilo jim to. Nejsem reportér a vždycky byla možnost vyjádřit nesouhlas s focením, což jsem pak respektoval.
U muslimů nebyl problém, ale chtělo to chvíli u nich poseděl, počkat, a pak fotit.
Prakticky všechny povedené fotky vznikly tak, že jsem se samostatně bezcílně potuloval městem.
To se u výpravy s nějakým pevně daným plánem moc nedá realizovat.
Nejlepší fotku jsem udělal širokáčem přímo uprostřed skupiny vesničanů co zrovna mlátili obilí v historické motorové mlátičce, bylo to v šíleném prachu, všechno pak bylo špinavé, ale ten snímek a to stál.
Někdy se nelze vyhnout ani sezení na špinavé silnici a za zády jezdí nákladní auta, nebo se fotí uprostřed davu lidí, rovnou během pohybu, fyzicky je to celkem zápřah.
Asi jde hlavně o to, jak se fotograf dokáže vcítit do místní reality, částečně přirozeně splynout s okolím, aby ho nevnímali jako naprostého cizince.
Jenom se obávám, že v jiných zemích to takto snadno asi nefunguje. Jak to dělá třeba McCurry, to by mne tedy zajímalo...
PL

Je neuveritelne kolik slov se dokaze vyplytvat u takto bezduchych fotek. Autor je neuveritelne netalentovany, ale - zda se - bohaty.

To: Petr Lavička
Tenhle seriál je o fotografování při trekkingu ve vysokých horách. Máte plán, který musíte denně urazit. Styl fotografování se proto musí přizpůsobit. Himálaj je naprosto odlišné prostředí od měst a vesnic v nížinných oblastech Indie nebo Pákistanu. Kontakt s domorodci (nepočítám majitele lodží apod.) se navazuje špatně. Hlavně lidí nahoře potkáte velmi málo. Starší lidé věří, že jim fotografování bere kus duše. Nedovedu si představit, že bych se na ně vrhnul s širokáčem a nějak je překvapil.
McCurry dělá portréty. Určitě při tom nepřekonává vysokohorská sedla a jede tam vyloženě fotografovat lidi. Na místě a s lidmi, které fotografuje musí strávit podle mne více času.

To: Konce světa
Musím vás upozornit, že když chcete s fototechnikou přelézt pětitisícová himálajská sedla, peníze vám moc nepomůžou. Snad s výjimkou Thorong La na okruhu kolem Annapuren. Tam již mají oslíky, na kterého naloží nebohého turistu, kterého převezou. Prostě je to o aklimatizaci, životosprávě a trochu pevné vůle..

Andrej - máte pravdu. Já tam byl taky částečně na treku - v Ladáku, pětitisícových sedel s batohem a fotobrašnou bylo několik, po pravdě jsem v horách moc lidí nevyfotil, navíc jsem měl co dělat sám se sebou, natož něco fotit, 5 kg fotobrašna + batoh se pronesou.
PL

To: Petr
Ladak je magický. Vysokohorská poušt´. Nejvíce příležitostí na fotografování lidí je v klášterech, kde je větší šance zachytit okamžiky. Mám i fotky changpů- nomádů v jejich táborech. Je to dobré dokumentačně, ale člověk by tam s nimi musel chvíli žít, aby zachytil okamžiky. Třeba časem, až nevylezu ty sedla..

Zdravím, než se skrývat s teleobjektivem, mám mnohem raději snímky širším sklem s atmosférou a okolím fotografovaného. raději jdu trek více dnů, aby zbyl i čas na focení lidí, velmi se osvědčila i klasická 50ka pro detailní portréty. Samozřejmě souhlasím, výbavu do hor je ale třeba volit s rozumem :)

To: Pavel Svoboda
Určitě souhlasím.Zůstat na místě delší dobu. Ještě lepší je jet na jedno místo více krát. Po první návštěvě člověk teprve ví, jak to udělat lépe. Prostě cestovatelská fotografie..
Článek jsem napsal jako fotorádce s příklady 4 strategií focení lidí tak, aby nereagovali na fotoaparát nebo alespoň ne tak křečovitě. Teleobjektiv jsem dal jako čtvrtý způsob. Možnost to je. Výhoda je rozostření pozadí, ale ztrácíte hloubku. Při focení tímhle velkým "krámem" si vás stejně dost rychle všimnou. 70-200mm/2,8 je užitečný univerzál, který je na hraně, co se dá ještě nést- zvládne detaily v krajině, portréty, zvířata (s konvertorem 2x).