posthuman

a ty jsi kdo?

[Vždycky rád pracuju se zbytky, dělám rád zbytkové věci. Vím už dlouho, že věci, které byly odhozeny, o kterých každý ví, že jsou k ničemu, obsahují velký potenciál legrace. Je to, jako bych je recykloval. Vždycky jsem si říkal, že ve zbytcích je spousta humoru. Když se dívám na starý film od Esther Williamsové, kde stovka dívek vykopává při tanci nožku, říkám si, jak asi musel vypadat konkurs a jak to bylo se všemi záběry, kdy někdy možna jedna dívka poskočila kvůli trémě jindy, než měla, přemítám o tomto jejím vydělení ze swingové řady. Takže tento záběr scény se stal zbytkem na podlaze u střihače – a dívka byla v té chvíli pravděpodobně také zbytkem – pravděpodobně ji vyhodili – takže celá scéna je mnohem legračnější než reálná scéna, kde všechno správně klapalo, a dívka, která neposkočila, je hvězdou vystřihnutého záběru.
Neříkám, že všeobecný vkus je špatný a že tedy co zbyde ze špatného vkusu, je dobré: říkám, že co zbyde, je pravděpodobně špatné, ale pokud to použijete a uděláte to dobré nebo alespoň zajímavé, pak toho tolik nepřijde nazmar. Recyklujete práci a lidi a vedete svůj byznys jako vedlejší produkt jejich byznysů. Ve skutečnosti jiných nezakrytě soupeřících byznysů. Takže je to velmi úsporná výrobní procedura. Je to taky nejlegračnější výrobní procedura, protože jak jsem řekl, zbytky jsou v podstatě legrační.]