Pěkná, čistá fotka.

Milá fotka...

Hezké...pohodové.

Pro mě spíš smutná fotografie. Co je smutnějšího než pták v kleci nebo pes u boudy?

Myslím, že takovou "boudu" jako má tento pes nemá leckterý pániček.

To je asi pravda. Ale představ si boudu plně polstrovanou, s ústředním topením, ledničkou plnou buřtů a v ní psa na řetězu. Jak kouká jak jeho páníček odchází. Co myslíš, bude se víc radovat z těch buřtů nebo ústředníhoi topení, ...? Měla jsi někdy psa?

Tak to jsi mě špatně pochopil. Tento hafan je opečovávaný a má své jisté na rozdíl třeba od bezdomovce pod mostem. Psi máme celý život, ale nikdy žádný nebyl na řetězu. Pes na řetěz nepatří a je fakt, že nepotřebuje šunčičku ani gauč, ale potřebuje lásku své tlupy. A to si troufnu říct, že náš pes určitě má. A je to fakt vzácná rasa, musí být milován.

Tak teď jsi pro změnu špatně pochopila Ty mě. To, co jsem psal o boudě, topení, ledničce, řetězu, to byly pouze kulisy celé té modelové situace. Psal jsem Ti o psí duši. Pes bude šťastný i na holé zemi, třeba i několik dní bez potravy, jen když bude v blízkosti svého páníčka. A o psí duši, ale nejenom o ní, je i tato fotografie. Je to svým způsobem jinotaj, metafora, i o nás, lidech a pes tu zprostředkovává pocity a děje v určitých situacích, ve kterých se vůbec nemusí vyskytovat. Nikdy jsi neřešila problém odloučenosti, stesku po někom blízkém? Nebo problém omezení, omezených lidských možností, jakýchkoli, které nemůžeš vlastními silami vyřešit? A co takové situace dokáží vnést do lidského života? Čekání, trpělivost, naděje, to vše s nejistým výsledkem? Dva světy - tady a tam. Kde je ten kam chci patřit? Je to ten, kde zrovna jsem? Víš, Elo, moje fotografie snad nikdy nejsou jenom o tom, co na nich je. Alespoň se o to maximálně snažím.
V minulosti s námi postupně žili čtyři psi, takže o jejich duši také něco vím. Měj se fajn.

Čeká na páníčka, vyhlíží ho..

To určitě ano. Šlo ale o víc, viz koment Casablance.

možná mu někde hluboko v podvědomí tane vzpomínka na časy, kdy se jeho předkové ještě nepřipojili k člověku, vzpomínka na svou původní vlčí podobu. Z fotografie čiší melancholie umocněná strohými , přesně zakomponovanými líniemi a umístěním motivu do zlatého řezu. ..... asi takový byl závěr debaty ve fotoklubu nad touto fotografií. A

V prvé řadě děkuji Vám, Aničko, i všem členům vašeho fotoklubu, za zájem a zajímavý postřeh k této fotografii. Určitě je možná taková interpretace a není bez zajímavosti. Není však výjimkou, že fotografie mají možnost nést vícevrstevnatý obsah a je jenom na divákovi, kam ho jeho představivost dovede. Já jsem tu na jiném místě naznačil, že jsem použil tento motiv jako metaforu k vyjádření dalších významů, a to především z našeho, člověčího světa. Tak nebude učitě na škodu podívat se na tuto fotografii ještě i z dalších úhlů pohledu a zkoumat jak a čím je v ní přítomna lidská stopa. To jen jako malá nabídka pro vaše rozhovory ve fotoklubu. Vyřiďte, prosím, všem Vašim přátelům, srdečné pozdravy. Ať se vám daří. J